Server HlidaciPes sám sebe označuje za nový model žurnalistiky, která pracuje ve veřejném zájmu. Jeho závislost na finanční podpoře poskytované dvěma tuzemskými podnikateli však naznačuje něco jiného.


Lidová moudrost radí nezkoumat stav chrupu darovaného koně. Jenže když přijde na koně darované hlídacím psům, asi by bylo namístě udělat výjimku.

„Nejsme lobbistická skupina. Nestraníme nikomu, v politice ani v byznysu. Produkujeme žurnalistiku ve veřejném zájmu. Zaměřujeme se na důležité příběhy. Zajímá nás zneužívání moci – politické, ekonomické – i jakýkoliv útisk slabších silnějšími.

Úlohou investigativní novinařiny je poukazovat na nemorální či nezákonné jednání. Bohužel právě tento typ žurnalistiky je v posledních letech v ohrožení. Velké mediální domy ji stále více vnímají jako příliš drahý luxus, který jim nepřináší dostatečný počet čtenářů, a navíc ohrožuje inzertní příjmy.

Reportérům dnes chybí čas i prostředky na dlouhodobou, pod povrch jdoucí práci. Je proto třeba hledat nové modely, které by umožnily novinářům pracovat ve veřejném zájmu na odhalování případů zneužívání moci, a tím přispívat ke kvalitě naší demokracie a ochraně občanských, ekonomických i politických svobod.“

Slova zakladatele serveru HlidaciPes Ondřeje Neumanna se hezky poslouchají. Potíž je ale v tom, že tento pokus říkat moci pravdu do očí je prostřednictvím nadace, již společně kontrolují, financován dvěma kontroverzními českými podnikateli, Jaroslavem Veverkou (Noen, Annonce) a Milanem Šimonovským (Sigma).

Noen provozuje systémy pro povrchovou těžbu surovin a uhlí a pro uhelné elektrárny. Její předseda představenstva Jaroslav Veverka kromě toho vlastní také inzertní noviny Annonce. Veverka je pozoruhodná figurka s těsnými vazbami na bývalého českého premiéra Mirka Topolánka a jeho podržtašku Marka Dalíka (viz dva příklady skutečné žurnalistiky ve veřejném zájmu, pořady Reportéři ČT, zde a zde.)

Sigma je podnik těžkého strojírenství, vyrábějící špičková čerpadla pro konvenční i jaderné elektrárny. Je součástí ruského konsorcia MIR 1200, které si brousí zuby na dodávky reaktorů pro českou jadernou energetiku, kterými by si sama mohla přijít na 1 mld. eur – alespoň podle Šimonovského, viz zde). Šimonovský byl v roce 2001 obviněn z podvodu a odseděl si několik měsíců ve vazbě; odsouzen ale nebyl.

Veverka a Šimonovský založili nadační fond českých průmyslníků v létě 2014. Jeho revizorem čili interním auditorem je Veverkův vlastní zaměstnanec. Tento fond je hlavním přispěvatelem serveru HlidaciPes, jemuž se podle Neumannových slov zavázal přispívat po dobu dvou let. Neumann nicméně vehementně tvrdí, že „klíčovými zdroji financí jsou příspěvky širokého spektra dárců“. Na přímou otázku, jaký podíl na financování webu má veřejnost, odpovědět odmítá.

Do melounu ovšem člověk nevidí. Vzhledem ke komerčním zájmům finančních přispěvatelů projektu si tedy musíme klást především otázku, zda HlidaciPes plní svůj závazek říkat pravdu moci do očí v tom, jak informuje o dění v tuzemském energetickém dvorečku.

Inu, neplní. K dnešku server uveřejnil celkem osm článků o české energetické politice, všechny v průběhu posledních dvou měsíců, a všechny z pera bývalého reportéra týdeníku Ekonom Roberta Břešťana. Články se zabývají dvěma tématy: myšlenkami ministerského úředníka středního věku Pavla Šolce, jenž má v referátu přípravu podkladů pro tvorbu energetické koncepce vlády; druhým tématem jsou těžební limity.

Tři z pěti článků se zabývají debatou o prolomení těžebních limitů; čtyři jsou kompilace nejčerstvějších Šolcových úvah na téma energetické koncepce státu, ať už ve formě interview přímo s géniem, nebo sumarizace jeho posledních stránek z poznámkového bloku; a konečně je tu recyklovaná glosa z Financial Times o tom, proč je Německo šílené, když se rozhodlo zavrhnout jádro.

Sliby HlidacihoPsa, že bude přinášet hloubkové analýzy a investigativní rozbory zneužívání moci, se zřejmě nevztahují na tuzemský energetický sektor. Jeho způsob informování o tomto tématu je navýsost nekritické a k uzoufání konvenční, podobně jako elektrárny, které živí jeho chlebodárce. Jestli tohle je nový model žurnalistiky, tak Andrej Babiš je můj strejda.

Lidová moudrost radí nezkoumat stav chrupu darovaného koně. Jenže když jste hlídací pes, asi by bylo namístě udělat výjimku a podívat se mu na zoubek hodně zblízka, pokud nechcete přijít o dobrou pověst.