Bylo – nebylo, v krásné malé vísce v samém srdci Českého lesa žil mladý sedlák jménem Hansl.


Hanslova úžasná litinová vana s nádherným zlatozeleným kohoutkem ve tvaru dračí hlavy, z níž tryskala vařící voda.

Bylo – nebylo, v krásné malé vísce v samém srdci Českého lesa žil mladý sedlák jménem Hansl. Hospodařil na nevelkých polnostech a jeho žena mu pomáhala je obdělávat.

Jenže Hansl byl chamtivec. Přemýšlel, jak to zařídit, aby se mu penízky samy koulely do truhly, a jednoho dne dostal nápad: koupí si zeleného draka (to je takový drak, co nežere děti ani princezny, jen shnilou slámu a plesnivou kukuřici) a bude si ho vykrmovat. A sousedi mu budou sypat zlaťáky za všechnu tu horkou vodu, co pro ně bude jeho drak ohřívat během studené zimy.

A tak si Hansl koupil malého dráčka zelenáčka s podivným jménem Ekouš. Postavil pro Ekouše na kraji vesnice klec a vedle navozil velkou hromadu siláže, aby měl drak co žrát.

Ze začátku šlo všechno jako po másle. Ekouš byl rád, že se nemusí nikde trmácet, aby si sehnal něco k snědku, a tak se celý den jen střídavě cpal a chrápal o sto šest. Odpoledne, když byl čas ke svačině, se vždycky nadmul a vypustil mocný plamen pod obrovské kotle s vodou. Sedláci si libovali, že se mohou každý den vykoupat v teplé vodě, a byli za to ochotni i přimhouřit oko (nebo si přizacpat nos) nad drakovým dechem, který při tom, co do sebe Ekouš ládoval, rozhodně nevoněl po fialkách. A Hansl si mnul ruce a počítal zlaťáky, které mu Ekouš ohříváním vody vydělal.

Jenže drak, jak už je to v dračí povaze, byl stejně nenažraný jako jeho pán. Jak tak jen žral a spal, pořád rostl; a čím víc rostl, tím víc chtěl žrát. Říkal si o pořád větší hromady hnijící slámy a sena a kukuřice, které potřeboval pro svůj spalující dech. Než přišla druhá zima, Hansl si musel od sousedů koupit jejich pole, aby pro Ekouše vypěstoval dost jídla.

Jak se zakulacovala Hanslova prkenice, rostl i Ekoušův apetit. Na prahu třetí zimy už nebylo kolem celé vesnice dost polí, aby naplnila drakův břich, a než přišla čtvrtá, Hansl skoupil pole už i v okolních i přespolních vsích, aby mohl pěstovat tolik, kolik se do drakova bezedného panděra vejde.

Všechny vesnice najednou vypadaly, jako by je vystřihl podle šablony: na polích, kam jen oko dohlédlo, rostlo samé dračí žrádlo. Kde se kdysi táhly louky s pastvou pro koně a dobytek, stála v řadách jen kukuřice pro draka. Dokonce i pole s jahodami musela ustoupit. A v kdysi klidných uličkách rachotily Hanslovy obří žebřiňáky napěchované kukuřičnými klasy, které mířily rovnou do dračí tlamy.

Na prahu páté zimy byl Hansl už s rozumem v koncích. Zlaťáky mu sice přepadávaly přes okraj truhly, ale co to bylo platné, když Ekouš, jehož hlad už nebylo možné ukojit, se stával čím dál tím vzteklejším a kolikrát šel večer chrápat, aniž by sedlákům ohřál lázeň.

A pak jednoho dne, kdy fujavice kvílela za okny a každý se těšil na pořádně horkou a dlouhou koupel, popadl Ekouše amok a vyrazil s hladovým řevem z klece. Přeletěl párkrát nad vesnicí, a když nenašel nic, co by mohl sežrat, vylil si vztek na Hanslově stavení, které bylo v celém okolí nejvýstavnější. Plivl po něm svým palčivým hnilobným dechem, až celý Hanslův dům vzplál jako fakule.

Když se rozednilo, nebylo po drakovi ani vidu, ani slechu. Z celého Hanslova domu zůstala jen jeho nádherná litinová vana na čtyřech zlatých dračích nohách a se zlatozeleným kohoutkem ve tvaru dračí tlamy, z níž kdysi vytékala všechna ta úžasně horká voda. Hansl měl tu noc nejdelší a nejteplejší koupel ve svém celém životě.

Inspirováno výstavbou bioplynových stanic v Českém lese.