Jak přispět k bezpečné inovativní a odolné Evropě?
Vybudováním Evropské unie, Severoatlantické aliance a dalších kolektivních uskupení utváříme prostor, který je ve světě jedinečný a z Evropy dělá silného globálního aktéra světového dění.
Vybudovat bezpečnou Evropu vyžadovalo a stále vyžaduje velké úsilí, prostředků ale především vůle shodnout se na principech společného soužití. Zmiňovaná snaha byla úspěšná, jelikož pojem „bezpečnost“ se pomalu vytrácel z našeho povědomí o každodenních potřebách. Důkazem toho jsou stále se snižující prostředky jednotlivých států vynaložené na vlastní vojenskou kapacitu, tedy na to nejzákladnější zajištění bezpečnosti.
Je tedy pravda, že se v Evropě nikdy nežilo lépe než dnes?
Evropa si žila ve slepé víře, že ekonomický růst a rozvoj půjde ve stejném tempu a především ve stejném směru, a to stále vzhůru. Několik minulých let nám však ukázalo, jak je náš systém zranitelný a křehký, a jak zdrcující může být ono vystřídání dobrých časů za několik let krize různého charakteru. Jestli byl náš blahobyt milně vnímán jako nedotknutelnost, tak byl náš systém odsouzen k tomu, aby dřív nebo později havaroval. Evropa současnosti stála na dvou hliněných nohách: jednou nohou je levná energie a energetická závislost na Rusku, druhou nohou levná pracovní síla a výrobní závislost na Číně. Tím jsme dopustili zranitelnost našeho systému... Ze závislosti na Rusku se nyní snažíme vymanit a bude nás to stát nemalé úsilí a prostředky. Emancipace od Číny bude stejně důležitá a zároveň může být i nebezpečná. Čína proti nám zatím nevystupuje tak nepřátelsky jako Rusko, ale jestli by v budoucnu chtěla být agresivnější, má možnost Evropu rozložit bez jediného výstřelu!
Troufám si říct, že analýza možných i nemožných hrozeb nám naznačovala, co vše se ve světě může stát, a co nás tedy může v budoucnosti ovlivňovat. Bohužel některá opatření nejsou realizovatelná z důvodu toho, že by se muselo investovat nemálo prostředků ze státních rozpočtů, protože by ona rozhodnutí negenerovala politický kredit, neboť ono úsilí by šlo za horizont volebních období atd. Nyní ale vidíme, že každá krize, kterou za sebou v této dekádě máme, nás přijde velice draho. Bohužel začínáme sklízet plody naší „optimalizace“ a naší neochoty připravovat se dostatečně rychle na měnící se vývoj ve světě a hrozby, o kterých se vědělo, nebo na které nás naši spojenci a partneři ve světě upozorňovali. Náš blahobyt se začal rovnat závislosti na dodávkách surovin, výrobků a dalších věcí, které se nám nechtělo nebo nevyplatilo zajistit z vlastních zdrojů.
A tak nás migrační krize, covid, energetická krize a konflikt na Ukrajině svlékl do naha a postavil na zásadní křižovatku. Pokud si nalijeme čistého vína, a podíváme se na věc optikou státních rozpočtů, tak případnou další krizi, nebo prohloubení aktuální situace na Ukrajině, již nemusíme zvládnout. Postupný rozvrat a zadlužení několika evropských států může mít katastrofální dopad na celé společenství. V takovém případě hrozí velké nebezpečí, které nemusíme spatřovat za hranicemi Evropy, ale od nás, z naší opozice, resp. od opozice k demokratickému uspořádání. Populismus, který svírá Evropu, se může velice rychle zabarvovat do hnědých odstínů, a v tu chvíli máme na stole problémy, které již měly být překonané.
Jestliže se ale vrátíme na naši pomyslnou křižovatku, díky krizím, se kterými se Evropa v minulých letech potýkala a potýká, máme možnost otevřít témata a nahlas se bavit o věcech, které byly tabu, nebo které společnost nechtěla vnímat a slyšet. První klíčové téma je řešení naší energetické závislosti, což může být symbolický moment, kdy se Evropa může osvobodit a nadechnout k důležitému procesu osamostatnění se.
Pevně věřím, že vše co nás v nedávné minulosti potkalo, bude mít za následek, že bude Evropa do budoucna semknutější, silnější a odolná čelit všem vlivům a výzvám v letech budoucích. Bezpečná Evropa pak bude ta, která bude odolná vůči všem destabilizujícím vlivům.