Král Šumavy by asi koukal...
Otázka, na kterou je složité najít odpověď. Jiná doba, jiné důvody, jiné metody, jiné cesty, jiná rizika atd. Migranti, migrační krize, uprchlíci... to ale nejsou žádné nové výrazy rozšiřující slovník člověka 20. a 21. století. Aktuálně jsou to staronoví nafukovací strašáci a ožehavé téma, pod kterým neustále přitápí současná dezinformační scéna. Proč? Protože se jí to právě hodí, protože sociální a morální sobectví a věčná životní nespokojenost potřebují pro motor své nesnášenlivosti/nenávisti stále dostatek (nového) paliva. Migrace není žádný nový jev, to ví každý průměrně vzdělaný člověk, a stručně a výstižně to shrnuje věta Svým způsobem je celá historie lidstva příběhem migrace (Zdroj: projekt Shared journeys, tzn. Sdílené cesty; viz net). Člověk vždy migroval, měnil svůj životní prostor podle životních událostí, kterým momentálně musel čelit – nedostatek potravy, či surovin, války, přírodní katastrofy... V životě obecně platí, že všechno zlé
je pro něco dobré a stejně tak je to i s migrací. Nemusí být a priori jevem „zlým“, často s sebou přináší nové poznatky, nové lidské zdroje, nové aktivity, nebo představuje začátek nějaké nové epochy. Takhle je migraci potřeba vidět, avšak za předpokladu dobře analyzovat a správně rozlišovat. Lidem vlastně vadí jen ta část migrace, která je tzv. nelegální. Migrace mezi lidmi způsobuje strach a obavy, a je potřeba ji mít pod kontrolou. Národní i koordinovanou nadnárodní, kdy jde ruku v ruce s individuálními aktivitami a řešeními vzájemná pomoc, spolupráce a harmonizovaná legislativa. Ve jménu ochrany místního obyvatelstva, ale ve své podstatě
i ochrany těch „na cestě“, aby nikým nemohlo být zneužito jejich křehkého postavení migranta/uprchlíka.
Dochází zde ale k něčemu mnohem nebezpečnějšímu, než je migrace sama... Ačkoli z mnoha objektivních důvodů dnes nelze hovořit o uprchlické krizi, jsou někdy
a někým záměrně míchány pojmy a statistická data tak, aby v lidech rostla nejistota z vlastní budoucnosti. Legální migrace vs. nelegální migrace. Není nezajímavé, že první zmíněná např. v prvním čtvrtletí roku 2023 oproti poslednímu čtvrtletí roku 2022 o 9 % poklesla (legálně registrovaných osob cizí státní příslušnosti). A druhá uváděná např. z celoevropského pohledu představuje lehce nad 35 tisíc nelegálně přicestovaných osob přes oblast Středomoří (za 01–03/2023). Problémem tedy zatím není ani tak počet migrantů – i přesto, že roste a další nárůst lze očekávat–, jako metody pašeráků. Na změny migrační politiky a aplikované nástroje sjednocené Evropy pružně reagují změnami tras, prudce stouply „ceníky“ za převody/převozy apod. Jednotlivé středomořské migrační trasy (západní přes Španělsko, centrální přes Itálii, východní přes Řecko), které patří k nejvyužívanějším, si průběžně střídají prvenství co do počtu nelegálních migrantů. Tím také dochází ke změnám na pozicích zemí nejvíce zasažených těmito „vstupy na území Evropy“. Vlivem válečného konfliktu na Ukrajině patřila k nejvytíženějším tzv. východní migrační trasa. Z tohoto směru pak také k nejdotčenějším patří Polsko, Slovensko, ČR, Maďarsko a Rumunsko. Otázka cílových států je samozřejmě z jiného soudku... Po roce stálého trvání ruské agrese ale poklesl počet tzv. dočasných ochran (v ČR k 1. 4. 2023 evidujeme 325 742 aktivních registrací dočasné ochrany).
A k zajímavým patří i další čísla. Ode dne, kdy Rusko agresivně napadlo Ukrajinu, přešlo z Ukrajiny do EU přes přechody v Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rumunsku téměř 18 mil. osob, z toho podle statistik bylo zhruba 15,5 mil. občanů Ukrajiny. S koncem března letošního roku pak v odpovídajících statistikách také najdeme necelých 13 mil. návratů zpět na Ukrajinu a v evidencích zhruba 4 mil. aktivních registrací o dočasnou ochranu v zemích EU+.
Za první dva měsíce letošního roku, v porovnání se stejným obdobím roku loňského, sice zaznamenáváme nárůst celkového počtů migrantů směřujících do EU, ale... V potaz je také nutné brát, že v průběhu dotčené doby byla ve světě zrušena pandemická omezení, stejně jako došlo na projevy dopadů ekonomických sankcí ruské agrese na Ukrajině, které se odrážejí i na ekonomikách nemálo rozvojových zemí. O návratu radikálního hnutí Tálibán v Afghánistánu nemluvě... A vliv pak měly
i přírodní živly. Svůj podíl na migraci měly loňské devastující záplavy v Pákistánu, které miliony lidí vyhnaly z domova a ničily vše od infrastruktury po úrodnou půdu. Ekonomickou migraci pak podpořilo i letošní zemětřesení v Turecku a Sýrii.
Západoevropské státy z těchto i mnoha dalších důvodů nadále posilují svou protimigrační a azylovou politiku. Zintenzivňují aktivity na obranu vnějších hranic Schengenského prostoru. Shodují se na nutnosti a účinnosti aktivní pomoci v místě konfliktů, aby místní obyvatelé neměli důvod opouštět svoje teritorium
a s mezinárodní podporou zvládli svou obtížnou situaci. Pracují na posílení sdílených sofistikovaných a efektivních informačních systémů apod.... V pořádku, ale! Vrátíme-li se k prvotní myšlence textu, že migrace neskončila, migrace trvá, ne zcela nezajímavá je pak i teze italského ministra obrany Guido Crosetta, který nedávno prohlásil, že rostoucí počet migrantů nyní překračujících Středozemní moře není náhodou a jde podle něj o součást hybridní války, kterou proti zemím podporujícím Ukrajinu vede Rusko, zejména pak žoldnéři z tzv. Vagnerovy skupiny... V takovém případě by se jednalo především o migraci z Afriky... A dodal,
že stejně jako si EU, NATO a Západ uvědomily, že kybernetické útoky byly součástí globální konfrontace, kterou otevřela válka na Ukrajině, měly by si nyní uvědomit, že i jihoevropská fronta je každým dnem nebezpečnější. Aktuálně tedy sice není důvod dělat z migračního komára velblouda, ale zároveň absolutně nesmíme
v protimigračních opatřeních proti její nelegální formě ani o píď polevit. Je na ní potřeba neustále pracovat tak, aby správně fungovala azylová politika, včetně politiky návratové, a byli jsme vždy a všude nejlépe krok napřed před pašeráky!