Není tráva jako tráva aneb Prevence rizik a snižování škod
Dnes máme návykové látky zakázané, tzn. nelegální drogy, nebo regulované, u kterých stát dál legislativně upravuje reklamu, prodej, včetně zákazu prodeje dětem, produkci, a ke kterým patří např. tabák a alkohol. Velmi obecně a stručně. Ale! Stále se objevují další nové látky, které „operativně a bez ohlášení“ naskakují na trh a rychle si získávají své „fanoušky“. Zároveň nejsou po odborné stránce detailně prozkoumané co do škodlivosti, tzn. dopadu na zdraví, a to především z dlouhodobého hlediska. V malém množství nemusí být a priori nebezpečné, či dokonce mohou mít i léčebné účinky, ve velkých dávkách však utlumují, nebo mají potenciál rozjet linku závislosti. Mezi odbornou veřejností panuje poměrná shoda, že jsou méně rizikové a zákaz a kriminalizace nejsou nutné. Zároveň je ale doporučováno zajistit jejich kontrolu a stanovit pravidla pro jejich prodej atd. (nepatří do rukou dětem, nejsou vhodné pro kojící apod.). Tyto nové látky na hranici mezi nelegální drogou a státem regulovanou návykovou látkou by po určitou dobu tak mohly být zařazeny na seznam tzv. psychomodulačních látek. U těch by byla zákonem upravena produkce, distribuce, reklama, či obsah atd. Čas a odborný výzkum pak následně ukáží, do které ze dvou možných skupin návykových látek ona novinka nakonec přepadne. Nápad velmi dobrý, operativnost zařazení na tento otevřený seznam velmi časově flexibilní (zařazení látky mezi zakázané vyžaduje schválení Evropskou komisí a může trvat i rok).
V této souvislosti jsou tak momentálně hodně diskutovány např. výrobky obsahující deriváty konopí – kanabidiol CBD, kanabidoid HHC –, nebo psychoaktivní látku z tropického stromu Kratom. Seznam psychomodulačních látek jako nástroj regulace dostupnosti potenciálně vysoce rizikových látek, resp. produktů tyto obsahující, je jistě nedílnou součástí celé koncepce regulovaného trhu s konopím, na které tým protidrogového koordinátora Vobořila pracuje. Pevně věřím, že proces její přípravy není uspěchaný, probíhá intenzivní mezioborová diskuse s fokusem na kritické body, jsou tvrdě odráženy jakékoli lobbistické tlaky (jde o velmi „bohatý“ trh) a zvažována jsou např. i jiná řešení než ta ryze legalizační. Cílem nemůže být umožnit legální konzumaci konopí, tedy jeho zrovnoprávnění s alkoholem nebo tabákem. Hovoří se i o velkých ziscích pro stát… Ale za jakou cenu by to bylo? Dvě návykové, naprosto volně dostupné komodity již máme – tabák a alkohol. Zkušenosti neveselé – teorie pěkná věc, ale realita spíš k pláči. My sice víme, jaké dopady mají primárně na lidské zdraví a sekundárně na společnost. My sice víme, že prevence je efektivnější, než represe, ale je to současně trochu složitější – protože z druhé strany plná legalizace znamená vyšší dostupnost a propagaci konzumace. Těch „ale“ je tam více… Ani jednu z těchto dvou návykových látek (alkohol s tabákem) nemáme „vyřešenu“ a skutečně pod kontrolou. Jejich konzumace se stala normálem, jejich dostupnost je u nás vysoká, čímž nás jejich enormní rozšíření ve společnosti řadí na nelichotivá přední místa ve světě… Ročně spotřebujeme v průměru 10–14,5 litru etanolu na obyvatele, a to včetně dětí a seniorů, což představuje 22 gramů na osobu a den… A oblast trhu cigaretových a tabákových výrobků, včetně čím dál oblíbenějších alternativních výrobků, je také velmi široká, komplikovaná, s dopady zdravotními, sociálními, finančními aj. Cílem tedy určitě nesmí být legalizací rozšířit spektrum dostupných závislostních komodit. Normalizovat užívání konopí a podporovat jeho spotřebu. Zvýšit tak mj. míru jeho rozšíření v obecné i rizikové populaci. S alibistickými argumenty o regulaci a zdanění „podpořit“ další závislostní látku s vědomím, že stále nejsme schopni omezovat ani přístup nedospělých k tabáku a alkoholu – pojďme se bavit o efektivnější politice vůči těmto dvěma látkám, a pokud bychom byli úspěšní, bude debata o konopí bezpochyby více realistická. K tomu všemu si naše školy většinou nevědí příliš rady s kvalitní prevencí, tak pojďme ji nejdříve dát do pořádku, mít jistotu, že dobře funguje –, než půjdeme do podobných experimentů. Vždyť jen 4 roky trvalo, než se podařilo znovu obnovit hodnocení kvality a bezpečnosti prevence, které jsem pomáhal dojednat na MŠMT – takové chyby by se nám již neměly stávat a ukazují, jak zranitelná prevence ve školách je, že ji stále nemáme dobře nastavenou a mnoho dětem i rodičům, ale i školám zde dlužíme.
Na všechno toto je třeba myslet a vidět za zákonnými úpravami nejen plnou (státní) kasu, ale především lidské osudy.