Zloděj křičí "Chyťte zloděje!". V druhé části Kramného zpovědi (Portál TN.cz, z 22.07. 2014) se pachatel nepřímo pokouší (ad hoc indiciemi), obvinit z pokusu vraždy manželku. Uvádí nepřímé důkazy o tom, že důvod k vraždě by měla spíš mít ona a nikoli on. Jeho kombinační fantazie je ovšem produktem obav nemocného mozku zoufalého psychopata...

Bylo by zásadní chybou, pohlížet na Kramného kauzu jako na logický případ věcného vraha podle hesla „Cui bono?“ Pachatelův motiv v tomto směru nelze měřit tradiční aristotelovskou logikou, neboť důvodem se zdá být latentní schizofrenie zoufalého psychopata.

Podívejme se nejdříve na jeho výpověď, kde mu manželka doslova bere “chuť k životu“. Nešťastník vidí v jejím chování neúspěch a rozklad vlastního manželství. Jde sice z větší části o prejudici, ale to teď není tak podstatné:

Nejdříve začal trpět tím, že si ho Monika nevšímá a dává přednost počítači a internetu. Dokonce sledoval, s kým se kontaktuje na Facebooku. Důkladným špehováním zjistil ad hoc počet „nápadníků“ se kterými manželka „koketuje“. Dospěl k rekordnímu číslu 57 a rozhodl se k ultimátu: „Já, nebo Facebook!“. Vrcholem zjištění byl pro Kramného takřka neuvěřitelný fakt, kdy Monika v korespondenci s „nápadníky“ zaškrtla kolonku „svobodná“. V tomto okamžiku dospěl k závěru, že jeho manželství je silně ohroženo - patrně ho chce Monika „opustit“. Místo, aby situaci řešil vzájemnou konzultací, dostal strach, zpanikařil a patrně začal plánovat vraždu...

Já osobně bych neviděl situaci v rodině Kramných nijak zvlášť tragicky. Monika byla velice atraktivní žena a tak musel manžel počítat s tím, že se jí muži budou dvořit. Motýli prostě na hezké květiny sedají! Měl tedy dvě možnosti. Buďto to zakalkulovat, anebo se s Monikou neženit. Její aktivita na Internetu nebyla nic jiného než ženskou koketérií a i kdyby mu snad byla někdy nevěrná, šlo pouze o krátkodeché flirtování. Nic nenasvědčuje tomu, že by ho chtěla opustit. Ani její pokusy stát se modelkou a pornohvězdou (měla prý dokonce kontaktovat Rosenberga) v žádném případě nelze vysvětlovat jako pokus rozvrátit rodinné zázemí. Faktem zůstává skutečnost: Monika Kramná žádný pornofilm nenatočila. Na žádné fotografii není zachycena v pornografických pózách a dokonce ani nahá. Na obrazcích z Egypta ve společnosti manžela a dcerky je naopak demonstrován spirit rodinné jednoty...

Takto deduktivně však psychopat uvažovat nedokáže. Může u něho dokonce vzniknout fenomén stihomamu. Vůbec bych nevylučoval omnes casus, že si namluvil: “Aby měla volnou cestu ke své erotické kariéře, bude se snažit mě zlikvidovat. Když já nezabiji jí, zabije ona mne!“ V druhé části rozhovoru na Portál TN. cz z 22.07. 2014 to připouští: „Nevím, zdali by nás chtěla moje žena otrávit... nevím.“

Zcela transparentně u něho dochází k patologickým závěrům v době, kdy Kramný sedí s dcerou v hotelovém pokoji a Monika tam momentálně není: „Nevím, zdali tam navázala kontakt. Uměla anglicky. Nosila ručníky na pláž...“. Delikvent si patrně namlouvá, že manželka chodí „souložit“ na pláž a potom se sama vrací k rodině, jako by se nic nedělo.

I následující trivialita nedává Kramnému spát: “Někam telefonovala... někdo telefonoval jí!“ V každém rozhovoru neustále zdůrazňuje, že onu noc před svou smrtí jeho manželka spala bez kalhotek, ačkoliv to prý nikdy nedělala. Není mi dost dobře jasné, proč nešťastný psychopat neustále zdůrazňuje tuto okolnost. Nebylo by přece nic jednoduššího než se jí na to zeptat! Kramný však mlčí, strnule a zoufale čučí na její nahý zadek, vyčnívající z pod peřiny... Co si u toho myslel, zůstává záhadou! Asi si namluvil, že v době kdy chodí pro vodu a po 15 minutách se vrací, manželka mezitím „osouložila“ celé poschodí...

Patologické představy delikventa mohly vést k vraždě obou obětí. Vznikl u něho depresivní iracionální strach, že on stojí v cestě erotické kariéře své manželky a ona se bude snažit jej odstranit - rozuměj: “zavraždit“. Eliminací své vlastní ženy tomu tedy předešel, ale ve své psychice spáchaný akt nepovažuje za vraždu nýbrž za “obranu“ sebe samého. Není si však jist. Takřka za každou jeho větou se neustále ozývá “nevím“ nebo “nevěděl jsem, co mám dělat...“ Přiznání nelze od něho očekávat, neboť „neví“ k čemu by se měl přiznat - on sám sebe považuje za oběť. Lee Harvey Oswald se 1963 urputně distancoval od vraždy presidenta Kennedyho, tvrzením „...nevím jak se to stalo. Já proti presidentovi USA nic nemám. Jsem pouze obětí.“ Petr Kramný se též považuje za „oběť“. Česká policie se proti němu „spikla“! Neexistující rozsudek egyptského soudu jej „osvobodil“!

Klárka je nemanželským dítětem. V době, kdy se Monika a Petr Kramný brali, byly jí již dva roky. Přesto může být Delikvent jejím otcem. Ostatně nikdy to nevyvracel, i když na zveřejněných fotografiích neprojevuje o „svou“ dceru nejmenší emoční zájem. Tváří se jakoby ho k ní „přistrčili“. Není vyloučeno, že při některé z manželských hádek Monika pachateli vmetla do tváře: „Klárka není tvoje!“, což psychopatovi na jeho velice chatrné sebedůvěře vůbec nepřidalo...

Ať tak, či onak - pakliže se Kramný dopustil v hotelu vraždy své ženy, musel odstranit i svědka a tím byla osmiletá Klárka. Paraoidní sugesce, že se „nejedná o jeho dceru“, mu zločin zásadně ulehčovala. V jeho chorobné imaginaci odstraňoval něco, co „patřilo k Monice a nikoli k němu“...

Podle dosavadního stupně vyšetřování obě oběti zahynuly úderem elektrického proudu, ale i v případě otravy je kauzalita identická: Jde o plánovanou vraždu manželky, do které se „připletla“ i dcera. Vyšetřovací orgány v Egyptě i v Česku trvají na zásahu elektrickým proudem. Kramný trvá na otravě...

A co když došlo k oběma variantám společně? Kramný se pokusil ženu i dceru otrávit, a když to vypadalo na to, že přežijí, jakmile si vysílením zdřímly, dodělal je elektrickým proudem! Jde samozřejmě o spekulativní hypotézu, ale i tu nelze vyloučit...

Za předpokladu, že by byla Kramného výpověď o technologickém umírání obětí pravdivá, přesto by byl vrahem. Podle něho stav umírání trval noc a den. Nejen, že nezajistil lékařskou pomoc, aby manželku a dceru zachránil, nýbrž z jeho jednání vyplývá (viz výpověď Portál TN.cz, z 22. 07. 2014), že stav smrtelného ohrožení obou obětí mu vyhovoval. Pouze čekal na jejich smrt a lékařskému zákroku svým jednáním bránil, i když (podle jeho osobní výpovědi) původcem otravy on sám nebyl.

Summa summarum by to znamenalo: Vraždu sice plánoval, ale shoda “šťastných okolností“ ho předešla. Stačilo mu pouze bránit v tom, aby se nedostavil k smrtelně nemocným obětem lékař. To se podařilo. Obě ženy se nacházely v tak zuboženém stavu, že si sami lékařskou pomoc zajistit nemohly. Zbavil se jich nenápadnou formou - a kdo mu prokáže bezprostředně spáchanou vraždu? On pouze seděl a čekal, až se dostaví konec. Čas od času “šel pro vodu“ snad proto, aby se přesvědčil, že lékařská pomoc se neblíží. Když zjistil, že žádné “nebezpečí“ v tomto směru nehrozí, posadil se v hotelovém pokoji a vyčkával. On tvrdí, že zvracel, ale v jeho žaludku se žádné toxické látky nenašly.

Jakmile zjistil smrt obou obětí, zalarmoval vedení podniku. Monika a Klárka nejen, že už byly studené, ale dokonce zmodraly. Dedukce? Aby si byl absolutně jist, nechal nebožky ještě minimálně jeden den na pokoji “uzrát“. Modré skvrny (livor mortis) se plně rozvinou šest až dvanáct hodin po smrti. In finem diei - to byl konec všeho! Jakákoli pomoc (v daném stavu) se stala nemyslitelnou. Pachatel šel na jisto...