Oblíbeným a vděčným prostředkem šíření mystifikací a omylů jsou citáty. Oficiální kruhy je z větší částí připisují osobám, které je buďto nikdy nevyslovily, anebo je vyslovily jinak, než je najdete ve školních učebnicích. Podívejme se nyní na některé z nich.

Dějiny nelze změnit, ale je možné je přepsat. Vládní kruhy celého světa si najímají vlivné autory a historiky, aby psali dějiny v jejich smyslu. Bylo by hrubým omylem se domnívat, že padělatelé dějin byli pouze komunisté a nacisté. I tzv. „seriozní historiografie“ často mystifikuje tak nehorázným způsobem, že jednomu až zůstává rozum stát…

Celá desetiletí bylo možno takřka ve všech českých pivnicích spatřit údajný Švejkův citát: „To chce klid!“ Avšak ani Josef Švejk ani jeho autoři Jaroslav Hašek a Karel Vaněk nikdy nic takového nevyslovili. Na omyl upozornil až koncem 70. let haškolog Radko Pytlík. Podle mých rešerší je autorem citátu František Strašlipka, bývalý vojenský sluha nadporučíka Lukáše. Avšak výrok prý poprvé vyslovil až po II. světové válce…

Když jsem, coby prvňáček, začal 1952 navštěvovat jednotřídku v Miletíně (okr. Kutná Hora), vítal nás tam na rudé vlajce nápis „Učit se, učit se, učit se! V. I. Lenin“. Bylo by snad zbytečné zdůrazňovat, že Lenin nikdy nic takového neřekl. Ruští bolševici pouze parafrázovali výrok britského spisovatele Williama Edwarda Hicksona (1803 – 1870): „Try, try, try again!“, vyrobili z toho „Učiťsja, učiťsja, učiťšja!“ a prostě to posmrtně připsali Leninovi.

„Cherchez la femme!“ (Za vším hledej ženu!). Citát je připisován Alexandru Dumasovi. Ve skutečnosti byl autorem výroku kardinál Richelieu, ale vyjádřil se následovně a poněkud jinak: „La conne est le souverain absolu d'un pays!" (Kunda vládne světu!). Katolická církev výrok zcenzurovala a pozměnila ho na „Za vším hledej ženu!“ Nakonec ho v cenzurované formě začal vydávat francouzský spisovatel Dumas za svůj a zcela nestydatě si ho přivlastnil…

Jednou z největších dějinných drzostí je údajný citát francouzské panovnice Marie Antoinetty: „Když se chudým nedostává chleba, tak ať jedí koláče!“ Dotyčná nikdy nic takového neřekla a mystifikaci začali šířit francouzští historikové až dávno po její smrti. Autorem výroku je ve skutečnosti Jean-Jacques Rousseau a uvádí jej ve své knize „Les Confessions“, kterou začal psát v době, kdy Marie Antoinetta byla ještě dítětem a Rousseau se ve své publikaci o ní ani slůvkem vůbec nezmiňuje…

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu hájit Vaše právo to říkat!“ Věta je přisuzována mnoha politikům, kteří ji nikdy nevyslovili: F. D. Rooseveltovi, Konradu Adenauerovi, Johnu F. Kennedymu, Charlesi de Gaullovi a ještě mnoha dalším... Myšlenka je však daleko starší a má údajně původně pocházet od Voltaira (1694 – 1778). Jde však o omyl. Jedná se o interpretaci Evelyn Beatrice Hallové v biografii pod názvem „The Friends of Voltaire“ (Přátelé Voltaira), vydané 1906 v Londýně. Ona anglická spisovatelka (publikovala pod pseudonymem S. G. Tallentyre) pouze interpretovala po svém Voltairův výrok: „Chceš-li se mnou konverzovat, přesně vysvětli pojmy!“ Podle historičky Hallové z toho nakonec vylezlo něco, co francouzský filozof jaktěživ neprohlásil.

Nyní přichází na řadu citát, který nemá autora, ale bývá oficiální historiografií připisován Churchillovi: „Kdo v mládí nebyl socialistou, neměl srdce. Kdo je ve stáří socialistou, nemá rozum!“ On však tuto myšlenku nikdy nevyslovil, ani nikdy nenapsal. Často byla interpretována bývalými komunisty, kteří později přišli k rozumu (jako např. Yves Montand, Angela Davisová, Luděk Pachman, Otta Šik a další)… Americký sociolog Edgar Snow (1905 – 1972), známý u nás publikací „Američan se dívá na Sovětský svaz“ (v originále: „Stalin Must Have Peace“, 1947), se domnívá, že jde o parafrázi citátu jedné z knih francouzského politika a historika Francoise Guizota (1787 – 1874). V žádném případě Churchill, coby autor, vůbec nepřichází v úvahu.

Velmi často citovaný výrok „Účel světí prostředky!“ je historiky jednoznačně připisován Niccolo Machiavellimu, ovšem naprosto neprávem. Myšlenka se sice vztahuje na ilegální dosahování politických cílů, ale v žádném z Machiavelliho spisů nic takového nenajdete. Jednoznačně lze doložit, že výrok se nalézá v knize „Epistulae“ (Listy heroin) od římského básníka Ovidia (43 př. n. l. – 17 n. l.). Machiavelli nemá s tím vším absolutně nic společného…

Těm čtenářům, kteří často bezmezně věří tomu, co se oficiálně vydává za historickou skutečnost (učebnice) a soustavně se mě snaží opravovat, bych rád věnoval tuto reportáž a doplnil bych jí ještě častým výrokem „otce německého hospodářského zázraku“, Ludwiga Erharda: „Věř pouze statistikám, které jsi zfalšoval sám!“ Anebo ještě přesněji, Joseph Goebbels: „Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou!“