Pakliže presidentskou volbu vyhraje Jan Švejnar, bude to dar Boha českému národu. Pakliže bude poražen Václav Klaus, bude to jeho osobní porážka. Pakliže volbu Jan Švejnar prohraje, bude to porážka českého národa. Ve vítězství se stane Klaus nevypočitatelným a mohl by vzít na sebe úlohu novodobého Klemense Metternicha (1773 - 1859). Ten se sice nejprve rovněž projevoval osvícenecky (Svatá aliance), ale když již neměl co ztratit, stal se nebezpečným sektářem. Každý z parlamentářů, který dá hlas Klausovi, musí vzít na sebe zodpovědnost za vyvolávání sil „temna“ (Alois Jirásek).

Jako člen táborské ODS jsem těmito stanovisky (Quo vadis Bohemia, Terra inkognita zvaná Václav Klaus) prý porušil stanovy ODS, které jsem podepsal (Otřel se o Klause, teď mu hrozí vyhazov z ODS). Zde jde o překrucování skutkové podstaty. Já jsem daná stanoviska neuvedl do oběhu jako člen ODS, nýbrž jako docent politických věd. Z hlediska svého povolání coby politolog, musím v empirických premisách a dedukcích nacházet vědeckou pravdu a ne se řídit stanovami ODS. Ostatně vynikající sexuolog MUDr. Jaroslav Zvěřina dělá totéž. Léčí pacienty na základě diagnostických chorob a nikoli podle jejich přístupu k politice ODS. Zatím jsem nezažil, že by zkušený podnikatel Zdeněk Prášek (předseda ODS Tábor) prodával jeřáby pouze těm, kteří podepsali, že budou volit Václava Klause. Proč by mě měl být tím pádem ODS zakazován výkon mého povolání z odvoláním na stanovy této strany?

Na Jihlavsku (kraj Vysočina) mě začali nazývat “Karlem Havlíčkem Borovským“. V jižních Čechách jsem naopak novodobým „Janem Husem“ (Intermezzo unisono: “Když mu zakážou kázat v ODS, začne kázat na Kozím hrádku. Ostatně to tam nemá z Měšic daleko!“). Tyto postoje jsou ovšem metaforickým vedlejším produktem, reagujícím na stranickou demokraturu ODS. Ve skutečnosti priority jsou následující:

Já jsem nikdy opakovaně do KSČ jako Klaus nevstupoval. Tím by měl být jako latentní marxista-leninista potrestán vyloučením z ODS Václav Klaus a nikoli ten, kdo se něčeho takového nedopouštěl. O mně StB žádné svazky pod krycím jménem “Kluk“ a “Rek“ nezakládala. Já jsem evidentně s komunistickou státní bezpečností nespolupracoval. Ať je vyloučen z ODS ten, kdo figuruje pod krycími jmény “Kluk“ a “Rek“. Divím se, že k tomu doposud nedošlo. Proč to nikdy nikdo z vedení ODS neprobádal? Na rozdíl od diplomové práce Václava Klause, já komunistické hospodářství RVHP nechválím. Jeho práce se po roce 1989 z pochopitelných důvodů “ztratila“.

Moje diplomová práce, pojednávající o protikomunistických povstáních v NDR 1953 a Polsku 1956 se „neztratila“ a je na berlínské universitě (FU Berlin) pro celou světovou veřejnost k nahlédnutí přístupná. Nemám ani zájem organizovat její „ztrátu“, neboť považuji lidová povstání v NDR 1953, Polsku a Maďarsku 1956 za fundamentální vzpoury zoufalých obyvatel těchto zemí proti nesnesitelnému útlaku sovětského stalinismu.

Proč mám být vyloučen z ODS já, který se nikdy proti morálním kodexům demokracie neprovinil a Václav Klaus smí v ODS setrvávat i nadále, ačkoli má všechny výše uvedené anomálie na svědomí?

Naše politické strany anglosaskému přístupu k politice zatím nedozrály. Parlamentáři v USA často hlasují proti svým mateřským stranám. Britští poslanci hledají (nikoli ojediněle) veřejnou podporu občanů proti svým vlastním stranickým kolegům. Vše v zájmu národa. Hlavně v parlamentě a senátě ČR se řídí principem polarizace: Stranická disciplína a nikoli svědomí poslance. Práce pro blaho národa je nežádoucí, pakliže odporuje stanovám partaje a stranické ideologii. Český občan přeci nezvolil své zástupce, aby plnili stanovy svých stran a partajní pokladny! To by byl blázen. Chce vidět hmatatelné výsledky, jak je nakládáno s jeho daněmi, které si stát přivlastňuje. Chce být reprezentován a nikoli přehlížen ve prospěch stranické ideologie. Chce vidět fakta a jejich zveřejnění o svém presidentovi, o kterém zhola nic neví. Presidentova minulost je zahalena neprůhlednou clonou polopravd, spekulací a pověstí, neboť chybí spolehlivé informace. Dokumentace je skartována, zničena a nebo se „ztratila“. Každý slušný, tak jako moudrý člověk (a to i v ODS), si přece musí položit otázku: Jakou důvěryhodnost může vzbuzovat takový kandidát na úřad presidenta? Komu a čemu vlastně dávám svůj hlas?