ČSR neexistuje - Ať žije ČSR!

29. 10. 2015 | 16:52
Přečteno 4238 krát
To, že soustavně oficiálně oslavujeme vznik neexistujícího státu, stáváme se jakousi světovou raritou. Žádná zem tohoto světa totiž nic takového nečiní. Ovšem, na druhé straně, český občan už si zvykl - a hned tak něco ho nepřekvapí.

Vrcholné oslavy se dějí vždy ve vztahu k nějakým kulatým výročím, končícím „0“ nebo „5“. Podle jaké logiky dochází k celorepublikovým obrovským oslavám, za účasti mezinárodní diplomacie, již v roce 2015 (97. výročí), je neproniknutelnou záhadou. Patrně to bude zase nějakou nepředvídatelnou Zemanovou lihovou imaginací, že se asi roku 2018 již nedožije...

Vlastně bychom měli oslavovat 01. 01. 1993, tedy vznik České republiky. Ovšem jak v tuto alkoholickou dobu postavit prezidenta Zemana i některé další vrcholné politiky na nohy a donutit je k tomu, aby se nepotáceli, hovoříce opět z cesty? Možná, že právě toto je onen hlavní důvod, proč se slaví vznik ČSR a nikoli vznik ČR...

Vznik ČSR byl neštěstím.
Vznik ČSSR byl národní katastrofou.
Vznik ČSFR byl nefunkční...

Teprve vznik ČR nám přinesl samostatnost, suverenitu a rovnost v NATO tak jako v Evropské unii. Přesto, trvalo to celých dlouhých 86 let, než jsme se ke kýženému cíli konečně dopracovali. Jsme tím součástí evropského svazku, který je po USA nejsilnějším světovým hospodářským gigantem. A tak jsme se stali světovou velmocí – i když poněkud nepřímo.

Měl by se tedy slavit 01. 01. 1993 jako nejslavnější a nejšťastnější den v dějinách českého národa. To, co tomu předcházelo, byly pouze královraždy, náboženské intolerance, války, revoluce, hlad, bída, totalitní diktatury - nacismus a komunismus, justiční vraždy... Jednou větou: profily lidských selhání a osudových katastrof. A to, jak v dobách monarchie, tak v dobách nepovedených, prolhaných, resp. totalitních republik.

Pakliže dnes slavíme 28. říjen 1918, jako vznik již od roku 1960 neexistujícího státu (od roku 1960 jsme se stali ČSSR a k názvu ČSR jsme se už nikdy nevrátili), podívejme se nyní - bez předsudků, líbivých legend a bájí, co vlastně slavíme:

ČSR se realizovala v letech 1918 – 1938, coby francouzský protektorát (cordon sanitaire) k zabránění pronikání ruského bolševizmu do střední Evropy. Tu samou úlohu plnilo Polsko. K zabránění pronikání bolševizmu na Balkán vznikla Jugoslávie. To vše pod kontrolou a vedením francouzských vlád. Paříž navíc zakázala ČSR a Jugoslávii federativní uspořádání státu. Masarykova „teorie československého Švýcarska“ (přednesena Edvardem Benešem v Saint Germain 1919) byla francouzskou vládou obratem ruky přísně zakázaná.

ČSR žádným samostatným státem nikdy nebyla, nýbrž přísně střeženým francouzským protektorátem. Prostřednictvím Francouzské vojenské mise v Praze a tzv. „druhého oddělení“ v Milovicích (francouzská výzvědná služba - Deuxieme Bureau), měly francouzské vládní kruhy absolutní kontrolu nad státem. Někdy to nabývalo až extrémních rozměrů. Zde je citát Tomáše Bati z rozhovoru s ministrem civilního letectví ČSR, Ing. Janem Bervidou: „Stojí mi těsně za zadkem a dohlížejí na každou tkaničku!“

To ovšem bylo nutné, neboť Francouzi nás tunelovali, kde se jen dalo. Museli jsme každý rok platit celkem dvakrát. Jednou „odměnu za osvobození“ a současně „pokutu za to, že jsme bojovali s Rakouskem proti Francii“. Prostě krást a vydírat se dá na všem!

Francouzská vláda nám vnutila vlajku - „francouzská trikolóra“. Chtěli jsme mít vlajku v barvách Přemyslovců – červená a bílá s orlicí. Tu nám zakázali a předali ji Polákům. Místo přemyslovské orlice nám byl přidělen lucemburský lev, neboť Paříž považovala Lucemburky za francouzsko-belgický korunní rod.

Rovněž naše žádost, aby se hymnou nového státu stal Svatováclavský chorál, nebyla Paříží schválena. Francouzi považovali Přemyslovce za polský královský rod a snažili se nás od něho všemi mocenskými prostředky izolovat. Polská vláda o Svatováclavský chorál zájem neprojevila a trvala na hymně „Jeszcze Polska nie zginela“, jejíž obsah byl silně protiněmecký a protiruský. To pařížským vládním kruhům velice vyhovovalo.

Francouzský historik a bohemista Ernest Denis (uměl výborně česky) doporučil vládním kruhům v Paříži, aby Čechům, místo Svatováclavského chorálu, byl nařízen politicky nezávadný a nenásilný „Kde domov můj“ (píseň z druhořadé divadelní hry od Josefa Kajetána Tyla „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“).

Onen francouzský vládní poradce to zdůvodnil takto: „Česká historie nás učí, že není nezbytně nutné se navzájem vyvražďovat. Hlubším poznáním lze snadno dojít k prostému faktu, že tužby lidí jsou v podstatě shodné, jsou však vyjadřovány prostřednictvím odlišné symboliky...“ A tak se stala národní hymnou Čechů (místo Svatováclavského chorálu) jakási píseň, která by se spíš hodila coby popěvek do výletní zahradní restaurace, po pátém pivu a několika panácích slivovice: Žádný hněv a žádná rvačka!

Pro Slováky Ernest Denis „doporučil“ (resp. nařídil) hymnu, která je spíš jakousi předpovědí pochmurného počasí: „Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú. Zastavme ich bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú.“ Denisovi se hlavně jednalo o to, aby popěvek nebyl namířen proti Francii. To, že text sám o sobě byl nesmyslem, už nebylo zas tak důležité...

Takzvanou „teorií čechoslovakismu“ se pařížské vládě podařilo vyhubit Čechy i Slováky. Od 28. 10. 1918 se stali „Čechoslováky“, tedy doposud nikde neexistující etnickou skupinou. Podobný osud čekal i sudetské Němce. Ti se, ke svému údivu, přeměnili v „československé Němce“. Maďary a Poláky na území ČSR potkala tatáž pohroma. Daným národnostním kotrmelcům unikli pouze Rusíni ve slovenské oblasti, zvané Zakarpatská Rus. Zřejmě o nich Francouzi nic nevěděli...

Vojáci a pošťáci museli nosit francouzské stejnokroje. Vrchními veliteli ozbrojených sil ČSR byli francouzští generálové. Vyšší důstojníci armády ČSR museli absolvovat francouzské válečné školy a všichni od majora vzhůru museli plynně ovládat francouzštinu. Stát se ministrem ve vládě ČSR bez znalosti francouzštiny bylo absolutně nemyslitelné...

První republika samostatným státem nebyla. Protichůdná tvrzení jsou bájnou legendou. V zahraničí jsme žádné zastoupení na úrovni velvyslanectví neměli. Byli jsme přítomni pouze formou „chargé d'affairs en pied“, tzn. neplnohodnotné vyslanectví. Formou neexistujícího „velvyslanectví“ jsme byli výhradně v zájmové sféře francouzských protektorů. To se projevilo v plné míře i tzv. „Mnichovskou dohodou“ z roku 1938. Na onu konferenci nesměl být vyslán žádný zástupce ČSR, neboť jsme nebyli suverénním státem. Za nás jednala francouzská vláda a my jsme museli její příkazy bezpodmínečně plnit...

Osud našeho národa od října 1918 vypadal následovně:

Francouzský protektorát (1918 – 1938). Německý protektorát (1938 – 1939). Nelegální okupace Čech a Moravy německou armádou, podobná vpádu sovětské armády do ČSSR, dne 21. 08. 1968 (1939 – 1945). Sovětský protektorát (1945 – 1990). Nefungující federace ČSFR (1990 – 1993). Vznik samostatného a svobodného státu Čechů, jako rovnoprávného partnera evropského společenství – skutečný a nefalšovaný začátek svobody a blahobytu (01. 01. 1993).

Prezidentem „osvoboditelem“ by měl být jmenován Václav Havel a nikoli TGM – i když TGM byl vynikajícím filosofem, humanistou a prezidentem v mezích svých možností, okleštěných mocenskými ambicemi francouzských vládních kruhů.

Slavíme vznik státu ČSR, který neodvolatelně zanikl dne 11. 07. 1960. Místo toho bychom měli slavit vznik České republiky, jako začátek obrody české státnosti, svobody a blahobytu. Ještě nikdy v dějinách od dob Adama a Evy nepožíval český národ tolik svobody, suverenity, akceptance a blahobytu, jako tomu bylo po 01. 01. 2003. Není to pouze zásluha Václava Havla, skutečného „prezidenta osvoboditele“. Neměl by ovšem žádnou šanci, kdyby nešel český národ s ním. Svůj nynější osud jsme si vybojovali a zasloužili. Bůh se konečně postavil na naší stranu!

To vše však, tak nějak, v oslavách 28. října 1918 naprosto zapadá, lépe řečeno – upadá v zapomnění. Chceme se snad vrátit do onoho konečně zaniklého, dějinného marastu nezměrných utrpení, zpět?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy