Rozštěpit parlament se zatím žádnému prezidentovi od roku 1918 nepodařilo. A rovněž neznám žádný stát v Evropě, kde by k něčemu takovému došlo. Zeman by tedy měl být zapsán do Guinessovy knihy rekordů.

To, co dnes prožíváme, je krize poloprezidentské republiky, kde vládne i nevládne prezident a jeho protějšek je bezradná vláda. Zeman zneužívá úřad prezidenta ve svůj prospěch, protože mu v tom ústava nebrání. Prostě tento člověk na úřad prezidenta nestačí. Místo, aby dával národu alternativu, většinu času tráví obhajováním svých vlastních skandálů.

Zeman vyhrál volby proti Schwarzenbergovi o pouhých několik hlasů, tzn. skoro polovina národa ho nevolila, tedy dalo by se říci, málem každý druhý Čech byl proti. Kandidát slíbil, že bude prezidentem všech a toto národní rozpolcení zacelí. V praxi nejenže vzniklou propast prohluboval a rozeštvával různé skupiny obyvatelstva proti sobě, nýbrž se mu dokonce podařilo rozdělit i parlament.

Většina parlamentářů a významných osobností, která byla pozvána na oslavu 28.10. 1918, se na Hradčany nedostavila, neboť považovala setkání na Pražském hradě za Zemanův soukromý podnik. Jednalo se o jakousi prodlouženou fiestu jeho vlastní domácnosti. Jedním slovem – fraška!

Oslava na hradě, spíš než oslavu, připomínala pohřeb.

Kamera jezdila po tvářích přítomných a bylo zcela patrno, že tyto obličeje nikdo nezná. Výjimku tvořili někteří členové vlády, demonstrativně hledíc do země. Hnutí ANO sice vyzvalo své členy, aby se „pohřbu“ zúčastnilo, ale ministr financí Andrej Babiš se sám frašky vyhnul tím, že na krátko utekl do zahraničí. Pouze v první řadě seděl Václav Klaus se svojí manželkou a civěli na Zemana, absolutně si nic nemyslíc.

Prezidentská kancelář patrně úmyslně posadila párek daleko od referenčního stolku, kdyby se vydal pro plnicí pero, či propisovačku, viděl by ho celý sál a všichni přítomní. Prostě lidé jako Forejt (ředitel protokolu) a Ovčáček (mluvčí prezidenta) myslí i na takovéto rozhodující „maličkosti“.

Vyznamenaných mělo být 31 osob, ale vyznamenání získalo pouze 30 osob. Kdo je ten nevyznamenaný, všichni víme. Když se novináři dotazovali ředitele protokolu kanceláře prezidenta Jindřicha Forejta, proč ten 31. vyznamenaný nebyl, neustále dotazovaný tvrdil, že k tomu neřekne ani slovo. Tento pán si svůj úřad jaksi velmi zjednodušil. Peníze, které dostává, nejsou jeho, nýbrž byly státem odňaty daňovému poplatníkovi a ten má plné právo na to, aby se za své peníze dozvěděl, co je v jeho bezprostředním životním zájmu a nikoli, aby mu to nějaký pan Forejt utajoval, co se jemu samotnému zlíbí.

Mimo zloděje kancelářských potřeb a jeho manželky se v sále nalézali diplomaté, které za sebe poslali jejich šéfové, a dále zaměstnanci hradu, jejíž nařízenou úlohou bylo zaplnit místa po těch, kteří se nedostavili a tvářit se vážně.

Mezi zaměstnanci poznal jeden můj známý jakousi uklizečku. Litoval pouze toho, že v řadě neseděla s kýblem, hadrem a koštětem v ruce. Na dotaz novinářů, co se tím sleduje, mohla prý odpovědět: „Pan prezident mě sem poslal, abych se posadila na toto místo, protože nepřišla pozvaná Dagmar Havlová.“ Tedy delegovaná uklizečka na místo vdovy po legendárním prezidentovi...

Pozvaná vdova pro Václavu Havlovi nepřišla určitě proto, neboť si je zcela jistě vědoma toho, že její manžel by se s takovýmto trapným divadýlkem nikdy neztotožňoval. Budiž jí za to vysloven vřelý dík!

Zemanův projev byl málem vynikající bez ohledu na to, kdo mu ho napsal. Na základě jeho obsahu lze bez zábran tvrdit: Hlava státu zásadně něco jiného říká a něco jiného dělá! Zeman v projevu neustále chválil obuvníka Tomáše Baťu, ačkoli jeho „demokratický“ předchůdce v úřadě prezidenta, Edvard Beneš, právě tohoto úspěšného podnikatele svými dekrety o všechno okradl.

Autor projevu, ať je jím kdokoliv, se trochu plete v citátech. Připisuje citáty Baťovi, které před ním již prohlásil např. Henry Ford. Slavný Kennedyho citát: „Ask not what can do your country for you, ask what you can do for your country“, řekl před Kennedym již Andrew Carnegie. Ovšem pravdou je, že slavné citáty opakují i další slavní lidé v různých obměnách a je potom nesnadné najít pravého autora.

Zeman má na hradě svobodu dvorního blázna. Danou skutečnost mu umožňuje ústava, jejíž jednotlivé články sepisovali patrně naprostí diletanti. Ony ústavní zákony je nutné přepracovat a přizpůsobit ústavám západní hemisféry. Jinak se nedostaneme ani o krůček dál ke skutečné civilizaci.

Kdyby měl Zeman ve svém nitru alespoň špetku svědomí, musel by po všech těch trapných skandálech již dávno odstoupit. Drží se však svého soukromého úřadu jako přisátá pijavice. Seznam Zemanových trapností a výmyslů zveřejněných na internetu dosahuje již několika tisíc.

Jeho posledním úletem je tvrzení poněkud schizofrenické. Nepřijal prý dalajlámu, protože ho nepřijal ani prezident USA, ani britská královna. Co je to zase za hradní demagogii? Dalajláma zmíněné osobnosti o přijetí nikdy nežádal!

Já však žádám voliče, aby si při volbě nového prezidenta položili ještě před rokem 2018 otázku: Jak dlouho se ještě hodláme nechat od Miloše Zemana vodit za nos?