V dnešní době vyjít na ulici, může nikoli ojediněle, končit návratem domů v rakvi. Nedávné události v Berlíně jsou toho důkazem. Terorismus má mnoho tváří a jeho nejmodernější podoba se nazývá Islámský stát (IS). Zatím jsme nevymysleli nic, jak se proti teroru IS aktivně bránit. Sice jsme se semkli ve vzájemné solidaritě, ale to nijak do budoucna nepomáhá. Je nutné najít účinnější metodu, která by vedla k řešení, takřka neřešitelného...

Dovolte mi, abych začal tak říkajíc u „Adama a Evy“. První stát na této planetě vznikl cca. před 4000 lety. Stát je organizovaným násilím a do dnešní doby se takřka nic nezměnilo. Totalitní stát disponuje s větším množstvím násilí a demokratický stát s menším množstvím násilí. Jinak v jeho složení se nic nemění: Legislativa, exekutiva a judikativa zůstává.

Sledujeme-li vývoj státu od prvního vzniku až do dneška, zjišťujeme, že právě on je tím největším teroristou. Justiční vraždy připravily o život daleko více obětí než všechny dosavadní války dohromady. O těch desítkách milionech vězněných v různých koncentračních táborech, gulazích a podobných vězeňských zařízeních ani nemluvě.

Není tedy náhodou, že nejmodernější druh terorizmu se právě nazývá Islámský stát. Jeho teror nejen na vlastním obyvatelstvu, nýbrž i vůči nám, se zakládá na doslova vědecky promyšleném státním organizovaném násilí, které je současně i pramenem práva, čerpajícím z ideologie Koránu.

Tato „Bible“ islámu považuje každého, kdo není věřícím islámského náboženství, buďto za nevěřícího (křesťané) nebo ateistu (bezvěrec). Oba druhy těchto bytostí jsou podle Koránu určeny k likvidaci aniž by to spadalo pod sankce trestního práva.

Když křesťan zabije křesťana nebo bezvěrce, podle práva Islámského státu to nic neznamená – jakoby se nic nestalo. Analogicky rovněž, když bezvěrec zabije křesťana, neznamená to žádné porušení trestního práva IS. Je to asi tak jako byste plácačkou na mouchy připlácli masařku na vchodové dveře. Podle žádného trestního zákoníku této planety na to neexistuje žádná sankce - „masařku“ nikdo a nic nechrání. Podobně postupuje Korán proti nám a Židům.

Pakliže však podle Koránu islámista zavraždí křesťana (tedy tzv. „nevěřícího“) nebo ateistu, nejenže tím v IS nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, nýbrž jde dokonce o zásluhu hodnou pochvaly a vyznamenání. Islámisté zabíjením naších lidí tedy nepovažují onu násilnou činnost nejen za kriminální skutek, nýbrž z hlediska morálního, dokonce za žádoucí postup proti naší civilizaci. Skutková podstata jakoby se zdála neřešitelnou, ale je třeba si přesto uvědomit, že největší brutalitu způsobuje vždy bída, existenční obavy a bezalternativnost.

Co s tím – a jak nalézt klíč k odstranění onoho pekelného problému?

Upřímně řečeno, tato problematika není nic nového. Byli jsme s ní konfrontováni již s křižáckými taženími do „svaté země“, kde místní Arabové nám hromadnými vraždami demonstrovali, že s naším náboženstvím nechtějí mít nic společného. Korán jim prostě spolupráci s křesťanstvím nedovoluje!

Rovněž turecké války a nájezdy islámských ozbrojených hord na evropský kontinent v 16. století byly transparentním dokladem tureckých krutostí vůči křesťanskému obyvatelstvu. Korán jim to prostě umožňoval, neboť podle tohoto učení se jednalo o „nevěřící“.

Protože nebylo možné zakotvit islám v evropské civilizaci frontálním útokem, soustředily se po 2. světové válce arabské státy alespoň na stát Izrael. V několika vlnách se pokusily vymazat židovský stát z mapy světa. Pro islám to skončilo drtivou porážkou. Stát Izrael přežil. Křesťansko-židovské náboženství se stalo neporazitelným.

Tato skutečnost ovšem islamisty vůbec neodradila. Vymysleli si nový způsob útoku a sice „rozkladem zevnitř“. Jedná se o jakousi neviditelnou metodiku bazírující na následujících fundamentech:

1) Rozsáhlou sítí atentátů na civilní obyvatele znejistit západní civilizace.
2) Tzv. „pochodem institucemi“ (pojem pochází od Rudi Dutschkeho, německého komunisty 60. let) si zajistit vliv svých lidí ve vládních institucích svobodného světa.
3) Systémem „hromadné emigrace“ ohromit hospodářský a politický systém západní civilizace a pokud možno vyvolat přítomností bojovníků IS nejistotu a občanskou válku. Daná strategie je záležitostí nadčasovou.
4)
Vedení islámských států má ve své strategii úspěch, protože jejich země jsou nesmírně chudé. Teroristé IS, mimo svých životů (na kterých jim ostatně za daných okolností mnoho nezáleží), nemají co ztratit. Vojensky je z naší strany situace neřešitelná a doposud provedené lokální zákazy ze strany EU (ochrana vnějších hranic atd.) jsou neúčinné. Takovéto kroky expanzi IS nezastaví, neboť nevedou k odstranění jádra problému.

Řešení je třeba hledat hlavně ve sféře ekonomického růstu, i když i tento lék nepovažuji za úplně všemocný. Zapeklitým problémem je a zůstává i nadále teroristická ideologie Koránu, která nás a Židy chce vyhubit.

Modernizaci, tak jako reformu Koránu směrem k humanitě a spolupráci s křesťanstvím, považuji za neuskutečnitelnou. Přesto je, coby první zásadní krok, bezpodmínečně nutné pro střední a blízký východ vytvořit novodobou formu Marshallova plánu, který byl úspěšně praktikován po 2. světové válce v západní Evropě.

Na vytvoření takového opatření by byla nutná těsná kooperace USA s Evropskou unií a Ruskem. Smyslem by bylo na místě zajistit pracovní místa a budoucí alternativu „důstojného života“ pro tamní obyvatelstvo. Tím by byla automaticky eliminována masová emigrace a silně oslaben též Islámský stát, pakliže by vůbec nezanikl.

Dějiny nás zcela transparentně učí, že jakmile nastal ekonomický růst, každá diktatura byla ochotná ke kompromisům (např. SSSR, Čína, Kuba atd.). Na témže principu by bylo tedy možné očekávat ad hoc i rovněž jakési „arabské jaro“ v případě IS. I když, na ideologii Koránu by to patrně asi rozhodující vliv nemělo...

Základním předpokladem je v krizových oblastech nastolení míru a ten nelze v žádném případě vytvořit občanskou válkou. Humanitní dodávky léků a potravin, tak jak jsou dnes praktikovány, je naprosto diletantské a amatérské opatření, směřující pouze ke zbytečným milionovým výdajům z naší strany, jejíž návratnost je nulová a pomoc obyvatelstvu v postižených oblastech naprosto zanedbatelná.

Máme-li opravdu zájem nastolit na blízkém a středním východě akceptovatelnou civilizaci, je alespoň pro začátek, jediným možným řešením novodobý Marshallův plán.

Buďto se nám podaří hospodářským růstem stabilizovat islámské státy, a nebo oni pomocí teroristických útoků a masové emigrace destabilizují nás!