Připomínáme si 80. výročí Mnichovské dohody. Zradili nás v ní spojenci, jak se traduje v české historii?

Otázkou je zdali, to byli spojenci v klasickém slova smyslu. Nejpozději od března 1919 jsme se stali francouzským protektorátem. ČSR v letech 1918 - 1938 nikdy suveréním státem nebyla. Na Mnichovskou konferenci jsme pozvánku neobdrželi, neboť jsme nebyli považováni za suverení stát. O všem se rozhodovalo v Paříži. Zrada to však byla. ČSR je vynálezem francouzských vládních kruhů v letech 1917 - 1918. Když ovšem měla Paříž toto své sousto v letech 1938 a 1939 bránit, zoufale selhala. To je neomluvitelné!

Občas zaznívají výtky, že jsme se nebránili. Bylo to ale v té situaci vůbec možné?

My jsme se bez rozkazu francouzského generálního štábu v Paříži nejen bránit nemohli, ale dokonce ani nesměli. Patrně se Francouzi rozhodli pro Mnichovskou smlouvu, neboť věděli, že bez masivní válečné podpory ze strany Velké Británie nemohou válku s nacistickým Německem vyhrát. Angličané však do války vstoupit za žádných okolností nechtěli. Kdyby Francie a ČSR vyhlásily 1938 Hitlerovi válku. Francie by maximálně za měsíc kapitulovala. ČSR by se bránila cca. 4. dni. Prahu a Brno by nacistická Luftwaffe srovnala se zemí a český národ by byl vyhlazen. Mnichovská dohoda byla tedy tím nejpřijatelnějším řešením.

Píšete, že první Československá republika byla francouzský protektorát. Jak se to projevovalo? Mělo to vliv i na její konec?

To mělo vliv na její začátek i na její konec. Francouzi měli od března 1919 do 1938 v Praze svojí Vojenskou misi a v Milovicích tzv. "Deuxieme bureau", což byla rozsáhlá vojenská a zpravodajská síť, která měla 24 hodin denně pod kontrolou celou střední Evropu. Vrchní velitelé vojenských sil ČSR byli zásadně vysocí francouzští důstojníci. Byli jsme tunelováni, kde se dalo, Ročně jsme platili Paříži milionové reparace. Jednou jako "pokutu", že jsme po boku Habsburků bojovali proti Francii a hned na to povinnou "odměnu za osvobození", ačkoli se do konce 1. světové války na našem území neobjevil ani jeden francouzský voják. A tak bychom mohli pokračovat i nadále...

Němci žijící v Československu v roce 1938 hojně podporovali připojení území, kde žili, k říši. Proč nebyli k Československu loajální?

Vůči ČSR nebyli neloajální jenom Němci, nýbrž též Slováci, Maďaři, Poláci a Rusíni. Francouzi chtěli mít nově vytvořený stát, státem jednotným. "La Tchécoslovaqie", on však byl státem národnostním. Již v roce 1919 předložili Masaryk a Beneš francouzské vládě návrh tzv."Teorii československého Švýcarska". Všechny etnické celky měly mít své kantony, podobně jako ve Švýcarsku. Název "Československo" by se zrušil a byl by nahrazen pojmem "Středoevropská federace svobodných národů". Pařížská vláda návrh striktně zakázala, tvrzením, že by takováto reforma silně posílila německý vliv na území ČSR, což bylo pro Francii absolutně nepřípustné. Federalizace byla rovněž zakázána Polákům, Růmunum a Jugoslávcům.


Podle vašeho označení protektorátu francouzském přišel protektorát německý a po něm jsme byli pod vlivem Sovětského svazu, tedy v duchu vašeho označení další protektorát. Jak byste je vzájemně porovnal?

Francouzský protektorát nám umožnil pokračování parlamentního státu, který jsme vybudovali již v době monarchie, což nám mentálně a hospodářsky vyhovovalo. V zahraničí jsme směli mít sice pouze vyslanectví (Chargé d'affaires), neboť ve formě velvyslanectví nás zastupovali Francouzi, ale to nás tolik nebolelo. Z hlediska francouzského vykořisťování jsme byli státem na vysoké hospodářské životní úrovni, takže běžný občan nic nepozoroval. Nacistický "protektorát" byl ten nejhorší, co nás mohlo postihnout, protože neměl vůbec žádnou alternativu. Tento společenský řád nebyl schopen nějakého kompromisu a jednalo se pouze o bestiální kriminálně teroristické vyhlazovací zřízení. S "protektorátem" (ochranou) to nemělo vůbec nic společného. Je nutné si přiznat, že komunistický totalitní režim byl, ve srovnání s fašistickým, daleko pokrokovější. Chyběla sice demokracie, ale, kdo se k totalitě nechoval nepřátelsky, mu více či méně, nic nehrozilo. Žádná genocyda neexistovala. Byla odstraněna nezaměstnanost a z platů se dalo poměrně slušně přežít. Potravinový lístkový system byl záhy po válce zrušen. Zdravotnictví sice na úrovni nebylo, ale zato bylo bezplatné. Komunistická totalita fanaticky trvala na míru a bála se války. Zde byla ochotná k dalekosáhlým kompromisům. Toho všeho nebyly fašistické režimy ani v náznacích schopny. ČSR a ČSSR požívaly více suverenity než v letech 1918 - 1938. Měli jsme vlastní velvyslanectví na celém světě. Vše se převážně rozhodovalo v Praze. Kreml zasahoval teprve tehdy, když se domníval, že jsou ohroženy jeho zájmy. Něco takového bylo v době Protektorátu Čechy a Morava 1939 - 1945, naprosto nemyslitelné.

Jak jsme na tom v tomto směru dnes?

My jsme trpasličím státem, který vždy potřeboval k přežití nějakou zahraniční ochranu. Jakmile jsme po roce 1990 konečně vklouzli do americké zóny vlivu, vše se, takřka přes noc, vyřešilo samo. Stali jsme se součástí NATO (pakliže nás někdo napadne, musejí s námi jít všichni členové NATO do války). Navíc stojíme pod ochranou amerického "nukleárního deštníku" - líp už to ani nejde. Jsme nedílnou součástí EU (pakliže se neuživíme, musejí nás ostatní členové EU živit, takže o nic nejde). Profitujeme z vyzrálého amerického blahobytu ("kapitalismus s lidskou tváří") a máme tak obrovskou životní úroveň, jakou jsme od doby prvních Přemyslovců ještě nikdy neměli. Dokonce se mi zdá, že je to rok od roku čím dál tím lepší. Naši předkové, nejenže o něčem takovém nemohli ani snít, nýbrž by si to ani vůbec nedokázali představit...

Otázky klade redaktor Parlamentních listů Oldřich Szaban, odpovídá Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy