Dne 15. dubna 2019 vypukl v pařížském chrámu Notre-Dame mohutný požár, který poničil značnou část této historické budovy. Některé hlasy se přiklánějí k tomu, že vzniklý požár nemusel být dílem náhody, tak jak to francouzské oficiální kruhy předkládají světové veřejnosti.

Objekt sám o sobě má velmi pohnutou historii a nebylo by to v žádném případě poprvé, kdy se lidská ruka podílela na jeho devastaci. Podívejme se na problematiku ve světle skutečností bez líbivých legend a bájí:

V letech 540 – 550 stával na místě dnešní katedrály Chrám sv. Štěpána (Cathédrale St. Etienne). Široká veřejnost o tom takřka nic neví a rovněž není známo, kam a jakým způsobem tato budova zmizela. Se stavbou Notre-Dame se začalo 1163 na tomto místě, kde prakticky skoro dvě století už vůbec nic nebylo. Prostě Chrám sv. Štěpána se prakticky, doslova „vypařil“.

Časté tvrzení, že Notre-Dame vznikl v roce 1345, neodpovídá skutečnosti. Stavba svatostánku prodělávala v letech 1163 – 1345 celkem 4 stavební fáze a byla dokončena, ještě doplňujícími přestavbami, až v polovině 14. století. Přesné datum není vůbec známo a tak bychom se mohli přiklonit k roku 1350.

Rovněž rozšířené tvrzení, že pařížský Notre-Dame byl místem korunovace francouzských králů, není v souladu s historickými fakty. S výjimkou Jindřicha VI. a Napoleona Bonaparte zde žádní králové korunováni nebyli. Pravděpodobně dochází k záměně. Korunovace francouzských králů se takřka zásadně konala v Notre-Dame v Remeši (severovýchodní Francie). Tento Notre-Dame je pravděpodobně omylem zaměňován za pařížský Notre-Dame.

Pařížská katedrála tím v minulosti nebyla ani zdaleka tak oslavovanou a známou stavbou jako je tomu dnes. I když tam někdy docházelo k svatbám vysoké šlechty, jednalo se přesto o druhořadý objekt.

V roce 1793 vtrhli do chrámu francouzští revolucionáři, zničili sochy 28 biblických králů a vnitřek budovy naprosto zdevastovali. Svatostánek začal sloužit jako velkosklad sudů s vínem. Stavba upadla v zapomnění a prakticky až do roku 1831 se celkem nic nedělo.

Doslova revoluční průlom způsobil teprve historický román Victora Huga „Notre-Dame de Paris. 1482“ (v češtině vyšel pod názvem „Zvoník od Matky boží“).

Autor si samozřejmě všechno vymyslel. Hlavní postavy, hrbáč Quasimodo a cikánka Esmeralda nikdy neexistovali. Příběh, líčený Victorem Hugem se jaktěživ v těchto místech neodehrál ...

Anyway, jak říkají naši anglo-američtí přátelé, obsah publikace byl tak mohutný, že se „ledy pohnuly“. Francouzský lid pojal smyšlený příběh jako vlastní skutečnost a tak se již roku 1840 rozhodly pařížské vládní kruhy katedrálu zrekonstruovat a obnovit. V roce 1844 se do práce pustil se vší vervou francouzský špičkový architekt Eugéne Viollet-le-Duc.

Osud Quasimoda a Esmeraldy se začal inscenovat na jevištích známých evropských divadel a k prvnímu zfilmování románové story došlo již v roce 1905.

„Zvoník od Matky boží“ byl zfilmován celkem desetkrát a nejúspěšnější verze vznikla 1956 v hlavní roli s Anthony Quinnem a Ginou Lollobrigidou. Poslední verze byla vyhotovena v roce 1997 pod názvem „The Hunchback“ (Hrbáč).

To vše přispělo k tomu, že druhořadý chrám se stal světovou raritou a přitahuje ročně miliony návštěvníků...

V roce 2019 francouzské vládní kruhy dospěly k politování hodnému závěru: Budova je v dezolátním stavu a vyžaduje dalekosáhlé úpravy.

V únoru 2019 vláda konstatovala, že nemá na opravu světoznámého chrámu finanční prostředky. Dne 15. dubna 2019 v odpoledních hodinách, jakýmsi nedopatřením, vypukl obrovský požár....

Mimo pojišťoven se začala hlásit i velice vlivná evropská finanční elita s milionovými dary. V současné době ony finanční prostředky přesahují trojnásobek toho, co je zapotřebí na samotnou opravu katedrály.

Já sám jsem majitelem barokního zámku v Táboře-Měšicích a potřeboval bych 5.000.000,- Kč na opravu fasády a dalších maličkostí ... Zatím se u mne žádný finanční mohykán nehlásil. Jakýmsi nedopatřením zámek vyhořet nemůže, neboť nejsem na to pojištěn. Prostě někdy má člověk smůlu!