Lidstvo se opíjí různými legendami, jejíž původ je velice pochybný. Do dnešní doby žádné vědecké výzkumy nepřinesly vysvětlení, čím je tato tendence způsobena. Lidstvo si nechá nabulíkovat i tu největší pitomost a dokonce jí začne vydávat za neotřesitelnou historickou pravdu.

Koho by nezaujaly spekulace týkající se Lochneské příšery, Ufonů, létajících talířů, Yettyho nebo návštěvy mimozemských bytostí? Všechno jsou to pohádky pro dospělé, ale začněme popořádku...

Dne 12. 11. 1933 si vyšel místní rodák Hugh Gray na procházku se svým psem, labradorem. Hodil mu do jezera Loch Ness klacek a ten tam vyfotografoval. Z tohoto, dosti nepodařeného snímku, vznikla první fotografie tzv. „Lochneské příšery“. Pověra se držela hodně dlouho. Teprve krátce před svou smrtí Gray přiznal, že vyfotografoval klacek.

První tajné pokusy s létajícími talíři se začaly provádět v nacistickém Německu již v roce 1944 a byly přísně utajovány, takže se vůbec nedostaly na veřejnost. Létající talíř se tehdá německy nazýval „Fliegender Bierdeckel“ (létající pivní tácek) a obdržel krycí kód SACK AS-6. Šlo o to vyrobit „letadlo“, které by nezachytily britské radary. Po válce se veškerá technická dokumentace dostala do rukou USA a Američané sledovali ten samý cíl – vyrobit letadlo, které by nezachytily tentokrát sovětské radary.

První UFO se objevily na obloze v Seattle ve státě Washington 24. 6. 1947. Aby byla zmatena sovětská kontrarozvědka KI (Výbor pro informace) začala americká výzvědná služba NRO (Národní úřad pro průzkum) vydávat zkušební objekty za „mimozemská tělesa“. Hollywood o tom v 50. letech dokonce natočil několik celovečerních filmů, které oběhly celou zeměkouli. Kamufláž a zamlžování ze strany americké NRO byly vskutku naprosto perfektní...

Vojenský výzkum v USA ovšem brzo zjistil, že „létající talíře“ nejsou schopny plnit představy amerických zpravodajských služeb a tak se přesedlalo na tzv. „špionážní družice“. Raketové nosiče, kde byly také umísťovány umělé figuríny, často troskotaly a tak jakýsi farmář z Nevady objevil na svém poli trosky rakety se „záhadnou bytostí“.

Ona zkušební loutka (ostatně prachobyčejný panák ze speciálně zhotovených umělých vláken), začala NRO veřejně vydávat za „mimozemšťana“. Trik se uchytil a do dnešní doby i nadále více, či méně funguje.

V roce 1899 objevil britský důstojník Laurence Waddel v pohoří Himálaje ve sněhu jakousi stopu obrovského „lidského“ chodidla. Otisk se dodnes vydává za chodidlo gigantického lidoopa zvaného Yetti. První fotografické záběry pořídil v roce 1937 horolezec Frank Smythe. V buddhistickém klášteře, v nepálské oblasti Khumbu, dokonce archivují Yettiho skalp.

Vysvětlení záhady je naprosto jednoduché: Údajný „Yettiho skalp“ vědecký výzkum identifikoval jako kůži horské kozy. „Obrovská stopa chodidla“ není lidského původu, nýbrž se jedná o tzv. Medvěda tibetského. Stopa se sice otiskla ve sněhu, ale v období jarního tání se začne zvětšovat a může dosáhnout až 100% své původní velikosti. Jednou větou: Žádný Yetti neexistuje.

Americký týdeník TIME z 16. 8. 2020, přinesl další výsledky nejnovějšího vědeckého bádání pod titulem „Unfathomable“ (Nepochopitelné):

Nepochopitelné, extrémně hlučné zvuky v Severním moři, zachycené naposledy v roce 1997 a zvané „Bloop“, do dnešní doby vydávané za „hlasy mořských příšer v hlubinách oceánů“, jsou nyní identifikovány jako akustické exploze tajících ledovců v hlubinách Severního moře.
Též tajemné kruhy na mořském dně nedaleko Japonska, objevené 1995, nejsou, podle TIME, „mimozemského původu“, nýbrž je vytvořily ryby typu „puffer fish“, které se dokáží, v době páření nafouknout až na trojnásobek své velikosti a břichem krouží na dně mořském...

Co dodat nakonec? Snad citát klasika: „Důvěřovat je dobré, ale prověřovat je lepší!“