Úspěšní lidé to nemají v životě snadné. Laviny závisti jim ztěžují život. Kdo se provinil bohatstvím, je si toho sám vinen. Proletáři všech zemí spojte se, nechť neschopnost v klidu zvítězí. Lidská blbost potřebuje obrovskou solidaritu, jinak se neprosadí.

Tradiční demokracie může být velice nebezpečným projektem: Němci si ve svobodných demokratických volbách zvolili Hitlera, Italové Mussoliniho a Češi Gottwalda. Jaký je v tom rozdíl? Žádný! Jde o selhání lidské morálky neschopných bez ohledu na vzdělání. Vzdělání není žádnou zárukou proti pitomosti. Naopak, může jí dokonce zvědečtit (Marxismus-Leninismus). Tím vzniká tzv. „vzdělaná pitomost“.

V poslední době se miliardáři (tedy úspěšní občané) pokoušejí vstoupit do politiky. Proletářsky myslící část světa považuje jejich životní úspěch za nelegální. V totalitních komunistických státech se věc řešila krádežemi ve velkém a říkalo se tomu „zestátnění“ nebo „znárodnění“.

V parlamentní demokracii to tak řešit nelze, je tedy nutné vymyslet si jiný „špinavý způsob“ jak zkompromitovat úspěšného jedince. Je nutné jít na to rafinovaně a podraz musí, pokud možno vypadat „vědecky“. Hitler, aby mohl zlikvidovat bohaté židovstvo, si nejdříve nechal vypracovat „vědecké rasové výzkumy“, které nebyly ničím jiným než selháním lidské morálky – sklonem krást a zabíjet...

Jak již jsem podotkl, v parlamentní demokracii tak postupovat nelze. Ale mnoho neúspěšných disponuje s nadprůměrnou inteligencí a solidním vzděláním. Dokáží si tedy s problémem poradit po svém. Průměrnost v žádném případě mezi sebou nesnese geniálního člověka...

Donal Trump, americký miliardář (ale zdaleka ne tak bohatý jako Andrej Babiš), vyhrál volby a stal se v roce 2017 prezidentem USA. Jeho slogan zněl „Make America Great Again“ (Vrať Americe její velkolepost). To je nádherná myšlenka ke které ovšem potřebujete úspěšné lidi. Politika Donalda Trumpa se tedy soustřeďovala na úspěšné a selhávače ignorovala. Prezident zde ovšem opomenul to podstatné: V parlamentní demokracii rozhodují volby a volební hlas indiánského bezdomovce má stejnou hodnotu jako hlas černošského multimilionáře.

Prezident John F. Kennedy to kdysi obešel výzvou: „Ask not what can do your country for you, ask what can you do for your country“ (Neptej se, co může tvá vlast udělat pro tebe, ptej se, co ty můžeš udělat pro svojí vlast). Tím zapojil do „aféry“ všechny a vyzval tím i neúspěšné, aby přemýšleli o tom, co mohou učinit pro svou vlast.

Tento promyšlený politický tah zásadně Trump opomenul. Jeho ignorace neúspěšných, kteří logicky nemohou vrátit Americe její velkolepost, ho stála volební porážku v roce 2020. Volební účast byla nejvyšší od konce druhé světové války. To znamená, že voliči, kteří volby vždy zásadně ignorovali (neúspěšní), tentokrát spěchali k volebním urnám, aby mohli miliardářovi vlepit pořádnou „facku“. Trump zapomněl na to, že hlas každého Američana bez rozdílu platí.

Samozřejmě jde o absurditu. Je to jako když jdete do obchodu si koupit novou pračku a nemáte oněch 15.000,- Kč. Oni vám jí prodají za desetikorunu, s tvrzením: „Neděláme mezi zákazníky žádné rozdíly.“

Winston Churchill kdysi prohlásil: „Demokracie je opravdu naprosto odporná věc, ale doposud si lidstvo na sebe nevymyslelo nic lepšího. Diktatura je ještě horší.“

Podobně jako Trump, i když trochu jinak, dopadl rakouský multimiliardář Franz Stronach . V srpnu 2012 zalořil v Rakousku novou stranu „Team Stronach für Österreich“ (Stronachův tým pro Rakousko). Jde o jakousi obdobu Babišova „ANO“.

Stronach uplatňoval pozoruhodnou taktiku – z ostatních politických stran nakupoval schopné politiky do svého týmu. Šlo o členy stran, kteří politicko-ideologickými intrikami byli znevýhodněny, ale které považoval multimiliardář za velice schopné. To vyvolalo v Rakousku ještě větší nevoli než Babišovo „Čapí hnízdo“.

Stronach připravil revizní volební program prakticky k reformě celého „zahnilého Rakouska“ a v roce 2013 vyrazil do voleb s heslem: „Wahrheit, Transparenz a Fairnes“. (Pravda, otevřenost a upřímnost). Člověk by si dovolil tvrdit, že to dohromady všechno i s vynikajícím týmem kandidátů zabere, podobně jako v Česku Babišovo „ANO“. Opak se stal pravdou!

Sice se nekonaly ve Vídni desetitisícové protesty proti předsedovi strany, jako tomu bylo v Praze na Letné v případě Babiše, ale nastal de facto celonárodní bojkot.

Stronachův „nákup kandidátů“ rozzuřil doslova celou zemi. Rakouský klub novinářů (Östereichischer Journalisten Club) vydal usnesení, veškeré příspěvky ve prospěch multimiliardáře zásadně bojkotovat.

Protesty proti volebnímu programu Stronachova týmu pršely ze všech tradičních politických stran: Hlavně nic nedělat, všechno musí zůstat, tak jak to je – žádné experimenty, žádné reformy! Žádné Babišovo „Budeme makat!“

Volby dopadly katastrofálně. „Stronachův tým pro Rakousko“ získal ubohých 5,7% hlasů, tzn. 11 křesel v rakouském parlamentu (Nationalrat). V roce 2017 se Stronachova strana rozpadla. Průměrnost mezi sebou žádného génia nestrpí! Zničila Trumpa i Stronacha. V Česku má Babiš převahu. Jde tím o morální vyzrálost českého národa. Můžeme být na sebe hrdi. Jsme tím pádem jedinou zemí na světě, která má včele, stabilního úspěšného miliardáře. Česko jde celému světu příkladem! My neselžeme!