Některé volební systémy Západu mají s demokracií pouze málo co společného a vyznačují se především nelogickou absurditou.

Zdá se, že tato tendence postihla i Českou republiku: Vítězové jsou poraženi a poražení jsou „vítězové“. Politické strany, které nezískaly ani jednu třetinu důvěry voličů, začnou sestavovat vlády. Koho taková vláda de facto reprezentuje?

Politická strana, která vlastně vůbec neexistuje, se jmenuje “Spolu“ a jedná se o sloučení politických stran, jejíž volební výsledky jsou vesměs mizerné. Konečná čísla odevzdaných hlasů to zřetelně dokazují…

„Spolu“ dosáhlo 27,79 % hlasů, ANO 27,12% hlasů, přičemž žádný z lídrů „Spolu“ nedosáhl tolik hlasů, aby se mohl stát vítězem. Vítězem je tedy, bez jakýchkoli pochyb, Andrej Babiš! Ovšem, co s takovým vítězstvím, které zášť a závist neuznávají?

Ostatní strany, mimo účast v parlamentu, čítají celkem 17,02%, což je na evropské poměry velmi vysoké číslo. Podle prohlášení premiéra Babiše se jedná o celkem 1,069359 hlasů. Tedy více jak jeden milion voličů nikdo nezastupuje!

Přičteme-li k Babišově 27,12 % ještě oněch 1,069359 hlasů, dostaneme se k procentuální sumě 44,11% odevzdaných hlasů. Nejenže „Spolu“ nemá absolutní většinu, ale navíc nereprezentuje ani 1/3 národa. Tato „hrstka“ má sestavit novou vládu? To je přeci směšné!

Andrej Babiš sice prohlásil, že toto obrovské množství hlasů nepříjde v niveč, nýbrž, že opozižní ANO je bude pilně zastupovat v parlamentu, ale nedovedu si představit, jak by se to mělo v praxi uskutečňovat… Ať či onak, zavláčelo „Spolu“ český národ do nezasloužené krize.

Tohoto faktu si všiml i americký magazín TIME a pod titulem „Europe’s most fragile young democraties are in trouble“ (Evropské, velmi křehké mladé demokracie jsou v potížích) uvádí fakta úpadku. Autor příspěvku, Ian Bremmer, to vzal z „jedné vody na čisto“ a nezabývá se pouze Českem, nýbrž i Polskem, Maďarskem a Bulharském. Volební systémy těchto „young democraties“ se nalézají sice ve zmatku, ale např. rakouská parlamentní demokracie vznikla neutralizací již 1955 a není to tam o moc lepší. Uvedu příklad:

Rakouské volby v roce 2019 vyhrál Sebastian Kurz – lidovci ÖVP. Utvořila se koalice mez ÖVP a Zelenýma. Vynikající popularita mladého kancléře a finanční příjmy byly „trnem v oku“ vedení Zelených a ti čekaly na příležitost.

Poté co Kurz věnoval ze svých peněz velkorysý finanční dar ÖVP, nastala příhodná chvíle: Tento dar nebyl ohlášen a schválen – jedná prý se tedy o „korupci“.

Dne 09.09.2021 musel Kurz rezignovat na úřad kancléře a Zelení si vybrali na jeho místo Alexandra Schallenberga (ÖVP). A tak se stal Sebastian Kurz poraženým vítězem – dokonce bez jakýchkoli voleb. Prostě – i tak to jde!

Sám volební systém USA vznikl již v roce 1788, ale přesto připomíná podivnou hlasovací frašku. Občané nevolí prezidenta přímo, nýbrž prostřednictvím tzv. „volitelů“ (electors). Ti ovšem se mohou rozhodnout pro jakéhokoliv kandidáta a vůbec nejsou stranicky vázáni. Tím dochází k neuvěřitelným „kontrmelcům“.

Ve volbách 2016, Hillary Clintonová proti Donaldu Trumpovi získala větší počet hlasů amerických voličů, ale přesto se electoři rozhodli pro Trumpa a z vítězky se stala poražená. Totéž se stalo Trumpovi o čtyři roky později – Ronald Trump suveréně porazil Joe Bidena, ale electoři vyrobili z vítěze poraženého... Prezidentem se stal prohrávač!
Náše životní existence je absurdním divadlem v absurdním světě!