Celý svůj život jsem zasvětil boji proti komunismu a lidské blbosti. Ačkoli v prvním případě jsem se stal jedním z vítězů „studené války“, v druhém případě jsem dodnes nedosáhl žádného hmatatelného úspěchu.

V bývalém Západním Berlíně jsem přispíval svými antikomunistickými glosami do amerického vysílače RIAS (Radio In American Sector, CIA) a SFB (Sender Free Berlin, britský okupační sektor, British Intelligence Service).

Při jedné z návštěv ČSSR jsem byl dne 03.11. 1982, zatčen, 5 hodin vyslýchán a poté, coby „nežádoucí antisocialistický živel“ z ČSSR na 5 roků vyloučen...

StB mě vedla pod krycím jménem „Tlumočník“ a hodnotila mne tímto způsobem: „Zavádění diskuze na téma lidská práva a demokracie“, „Je ortodoxní katolík, zastává názory tzv. panevropeismu (sjednocení Evropy pod vedením NSR)“, „Objekt SPO TLUMOČNÍK navštívil v srpnu 1979 Jemnici, kde navázal řadu styků s civilními osobami. Bylo zjištěno, že ve městě Jemnice je dislokován vojenský útvar (VÚ) 7481, který již v minulosti byl objektem zájmu vojenských přidělenců a diplomatů z USA a Kanady“. „Při fotografování...došlo k průletu L-39. Letoun prováděl přistávací manévr na letišti Aero Vodochody a byl tudíž nízko nad zemí. Objekt pohotově reagoval tím, že se snažil přistávající letadlo vyfotografovat a projevil zájem o typ letadla“. „Prověrkou BERWIDA bylo zjištěno, že jde o osobu nepřátelsky smýšlející, v jejíž činnosti lze spatřovat porušování zákonů ČSSR a zájmů světové socialistické soustavy“. „V jeho činnosti lze též spatřovat obhajobu fašismu“.

Podal jsem si žádost o uznání statutu účastníka 3. odboje.

Celé 4 roky se nedělo vůbec nic.

Následně jsem obdržel prostřednictvím tzv. „Etické komise České republiky“, vedené předsedou doc. JUDr. Janem KUDRNOU, Ph.D., zamítnutí žádosti.

Něco tak absurdního, hloupého a nekompetentního nějaké postkomunistické organizace se mně nikdy nedostalo do rukou. Obsah pomlouvačného a urážlivého pamfletu, připomíná hodnocení „prodloužené ruky“ KSČ.

Zde je „přísně tajné“ hodnocení mojí osoby, prostřednictvím Správy StB, Praha, odbor 3a, 4 oddělení, ze dne 10.12. 1982:





Správa StB P r a h a
3a odbor, 4. oddělení
Dne 10.12. 1982

PŘÍSNĚ TAJNÉ
Prvopisem
Počet listů: 3
Přílohy: 1






SPO č. 29661 krycím jménem TLUMOČNÍK byl zaveden dne 16.5. 1978 na osobu:

BERWID Jan Nepomuk, nar. 26.3. 1946 v Praze, státní příslušník NSR, bez trvalého pracovního poměru (překladatel senátu, prokuratury, policie) bytem NSR 1 Berlín 44, Bürknerstrasse 27.

Důvodem k založení spisu bylo provokativní jednání BERWIDA ve Sportovní hale ČSTV při jeho pobytu v ČSSR při příležitosti MS v ledním hokeji ve dnech 25.4. - 7.5. 1978. V přítomnosti sovětských turistů provokoval svým projevem o svobodě a humanismu, zaváděl diskuse na téma lidská práva a demokracie.

Prověrkou jeho osoby bylo zjištěno, že se jedná o bývalého čsl. občana Jana KOPECKÉHO, který se od roku 1970 zdržoval v zahraničí bez povolení čsl. úřadů. V roce 1972 mu bylo dodatečně povoleno vystěhování do NSR. Je ortodoxní katolík, zastává názory tzv. panevropeismu (sjednocení Evropy pod vedením NSR). Jak sám uvádí, jsou tyto názory blízké Ottovi Habsburskému, se kterým se dle jeho vyjádření několikrát setkal.

V době od května do června 1976 byl k podchycení styků BERWIDA využíván tajný spolupracovník CERBERUS č. 29909 bez StB poznatků.

Od 16.11. do 22.11. 1978 byl na něho zaveden tajný spolupracovník PŘESTAVBA. Využitím tohoto TS byl zjištěn styk objekta SPO TLUMOČNÍK na osobu PhDr. IVANOV Miroslav, nar. 10.4. 1929, bývalý člen Sociálně demokratické strany, který v roce 1947 svou činností rozbil tvořící se organizaci ČSM v Jaroměři a udržoval styky s bývalými důstojníky čsl. armády – zpravodajskými pracovníky londýnské vlády v době okupace.

Od ledna do července 1979 byl zaveden TS NÁKUP s cílem zjištění styků objekta SPO

TLUMOČNÍK v ČSSR TS NÁKUPA byl zjištěn písemný styk objekta na:

DVOŘÁKOVÁ Jitka, nar. 1949, byt. Praha 1
PhDr. IVANOV Miroslav, nar. 1929, byt. Praha 5
FIŠEROVÁ, Zdena, nar. 1931, byt. Praha 8

Zavedený TS NÁKUP nepřinesl jiné poznatky než zjištěné styky na výše uvedené osoby.

Cestou VKR Havlíčkův Brod bylo zjištěno, že objekt SPO TLUMOČNÍK navštívil v srpnu 1979 Jemnici, kde navázal řadu styků s civilními osobami. Zde se představoval jako trenér, právník, překladatel apod. Bylo zjištěno, že ve městě Jemnice je dislokován vojenský útvar (VÚ) 7481, který již v minulosti byl objektem zájmu vojenských přidělenců a diplomatů z USA a Kanady.

V průběhu další prověrky bylo zjištěno, že objekt SPO TLUMOČNÍK dne 10. září 1980 na předem dojednané pozvání navštívil ředitele Výzkumného ústavu kovů s. Kubíčka. V průběhu návštěvy objekta v Panenských Břežanech byl objektu podstaven zpravodajce OP 4. oddělení 3a odboru, jako „vedoucí ZO Výzkumného ústavu kovů“.

Dle vyjádření BERWIDA byl cíl jeho návštěvy v získání dokumentačních materiálů týkajících se působení říšského protektora Heydricha v zámku v Panenských Břežanech. Svůj zájem zdůvodňoval tím, že otec objektu SPO TLUMOČNÍK měl údajně v tomto zámku pracovat v době okupace jako vězeň. Objektu SPO TLUMOČNÍK byla umožněna částečná prohlídka zámku a dovoleno vyfotografovat průčelí zámku. Při fotografování tohoto průčelí došlo k průletu L-39. Letoun prováděl přistávací manévr na letišti Aero Vodochody a byl tudíž nízko nad zemí. Objekt pohotově reagoval tím, že se snažil přistávající letadlo vyfotografovat a projevil zájem o typ letadla.

V průběhu prověrky objektu SPO TLUMOČNÍK byl za účelem jeho styků a cílů v ČSSR využit tajný spolupracovník FARÁŘ (TS 1b odboru 1. oddělení). Pomocí TS FARÁŘ bylo zjištěno, že objekt SPO TLUMOČNÍK se chystá napsat knihu „Heydrich – Legenda a skutečnost“, kde se snaží očistit Heydricha. Jiné StB poznatky nebyly pomocí TS FARÁŘ zjištěny.

Prověrkou BERWIDA bylo zjištěno, že jde o osobu nepřátelsky smýšlející, v jejíž činnosti lze spatřovat porušování zákonů ČSSR a zájmů světové socialistické soustavy. Kritizuje postup čsl. úřadů proti pravicovým osobám. Prohlašuje o sobě, že je spoluautorem dopisů zaslaných L.I. Brežněvovi a G. Husákovi, v nichž je kritizován postup proti disidentům. Zejména měl zájem navazovat kontakty s pracovníky státního archivu, jejichž prostřednictvím získával dokumentační materiály. V jeho činnosti lze též spatřovat obhajobu fašismu.

Při posledním pobytu v ČSSR byl BERWID dne 8.11. 1982 předvolán na KOPV Praha, kde byl dle § 19 zák. O SNB č. 40 /74 Sb. s ním proveden pohovor s cílem objasnit jeho činnost na území ČSSR. BERWID se k předmětným otázkám vyjádřil v obecné poloze, v zásadním rozporu se zjištěnými agenturními poznatky. V závěru pohovoru bylo pracovníkem KOPV BERWIDOVI sděleno, že jeho činnost byla charakterizována jako závadová, neslučitelná se zájmy ČSSR, jeho přítomnost na území ČSSR je nežádoucí a proto mu byl vysloven zákaz pobytu.

Zákazem pobytu BERWIDA nebyly poškozeny zájmy ČSSR. Současně s vyslovením zákazu pobytu byl BERWID zařazen do indexu nežádoucích osob na dobu 5 let.

Prověrka BERWIDA byla ukončena realizací – výkazem preventivního opatření (pohovorem a vyslovením zákazu pobytu na území ČSSR na dobu 5 let).

Jelikož vyslovením zákazu pobytu bylo zamezeno další nežádoucí činnosti BERWIDA na území ČSSR, navrhuji svazek SPO TLUMOČNÍK č. 29661 uložit do archivu SEO FMV na dobu 10 let.

Vypracoval: poručík Uher

S c h v a l u j i:
náčelník 4. oddělení
nadporučík Procházka Jaroslav





Ze zápisu je patrno, že StB a tehdejší československá kontrarozvědka byla přesvědčena o tom, že jsem agentem nějaké západní výzvědné služby, ale nevěděli, pro koho pracuji (poznámka autora: tehdy BND / SRN a RIAS / odbočka CIA, Západní Berlín). Neustále se mě snažili přistihnout při nějaké špionážní činnosti, což se jim nedařilo...

To, co zmiňuje důstojník StB jako „pohovor s cílem objasnit jeho činnost na území ČSSR“, nebyl žádný „pohovor“, nýbrž tvrdý pětihodinový výslech StB, kdy jsem nesměl nic jíst ani pít a ani mě nepustili na záchod. Po pěti hodinách naprostého psychického i fyzického vyčerpání jsem si namočil do kalhot.

Nikdo na mě rukou nesáhl, ale psychicky mě dovedli do takového stavu, že jsem měl dojem naprosté bezmocnosti. Mohou si se mnou dělat, co se jim zamane – nemám vůbec žádná práva, záleží pouze na nich – zda mi napaří 10 let, nebo zda mě popraví. Nebyla možnost odvolání.

Měl jsem strach, obrovský strach, ale přesto jsem jako ve snu odporoval: „Trvám na tom, že Hašek komunistou nikdy nebyl, nýbrž byl pražským bohémem. To, co píše sovětský haškolog Alexander Dunajevský, je manipulace s archivními prameny, kde mnoho z nich jsou pouhé padělky. Švejk není žádnou socialistickou literaturou, nýbrž společenský protiklad katapultovaný na úroveň grotesky...“

To moskevská centrála KGB nerada slyšela a její pražští přisluhovači – StB, rovněž ne!

Když jsem se vrátil do svého pražského přístřeší, asi půl hodiny jsem jenom zvracel.

Během výslechu byla řeč o deseti letech zákazu vstupu na území ČSSR, ale nakonec všechno zkrátily na pět let. Proč, to nevím. Ovšem strach nepolevoval – pustí mě vůbec přes hranice domů do Západního Berlína?

Generál GORDON (British Army, Intelligence Corps, Západní Berlín) mě ujišťoval: „Švejku, když Vás chytnou, ke všemu se přiznejte, jinak Vás umlátí k smrti. Královna Vás odtamtud vytáhne...“

Zatím nebylo k čemu se přiznávat, ale kdyby k tomu došlo, královna bude tahat z kriminálu mě a vymění mě za prášek na praní nebo čokoládu. Ale co s mými spolupracovníky, kterými byli pplk. JUDr. Zdeněk NEČACKÝ (Ministerstvo vnitra), „plk. ČENDA“ (Ministerstvo obrany), Ing. Vladimír SVOBODA (Ústřední výbor KSČ) a další. Ty odnikud královna tahat nemůže. Já jsem britský důstojník ale oni jsou vysokými funkcionáři komunistického režimu – a zde se jedná o velezradu. Tam je jediná možnost – trest smrti!

Cítil jsem obrovskou zodpovědnost. Oni všichni pro mě pracovali a dostávali za to symbolickou odměnu, americké gramofonové desky. Nyní jsem jim nemohl ničím pomoci a sám jsem se nacházel v obrovském maléru.

Nakonec všechno dobře dopadlo – státní hranici ČSSR jsem překročil do SRN dne 8.11. 1982 v oblasti přechodu Pomezí. Tím byla aféra pro všechny účastníky uzavřena.

Přesto bych zde ještě jednou citoval amerického generála George PATTONA: „Je lepší bojovat za něco než žít pro nic!“