Onen 21. srpen 1968 se u nás zapsal jako významné datum, kdy nás „Sovětský svaz osvobodil od svobody“. O něco podobného se dnes Rusko pokouší s Ukrajinou, ale neprobíhá to tak snadno. Naopak, vypadá to na to, že Rusko válku prohraje.

Nepředbíhejme však událostem, které se staly těsně před 55 lety! Po nástupu Alexandra Dubčeka, coby generálního tajemníka KSČ, v lednu 1968 k moci, se začaly dít v ČSSR věci, které nemají v dějinách marxismu-leninismu obdoby. Vznikl tzv. „socialismus s lidskou tváří“. O něčem takovém nikde Marx, Lenin, Stalin ani Trocký nemluví...

Co je „socialismus s lidskou tváří“ se dovídáme z „Akčního programu KSČ“ z května 1968. Zde se však vynořuje gigantická otázka: Zbavíme-li klasický socializmus (Marx, Lenin, Stalin, Trocký...) teorie „třídního boje“ a nahradíme jí „humanizmem lidské tváře“ zůstane onen společenský řád „socialistický“ nebo vznikne „sociálně demokratický systém“, který během krátké doby přeroste v parlamentní demokracii a svobodné volby... (Ferdinand Peroutka: „Otázkou není, zdali socialismus nebo kapitalismus, nýbrž svoboda nebo diktatura.“).

Před tímto dilematem nestály v roce 1968 pouze moskevští komunisté, nýbrž i vládní garnitura prezidenta USA, Lyndona Johnsona.

Dalším „kamenem úrazu“ byla tzv. „Třetí cesta“ (The Third Way) místopředsedy vlády ČSSR, Oty Šika. Jednalo se zde o hluboké reformy jak klasického socialistického, tak kapitalistického hospodářského systému a vytvoření tzv. „třetí cesty“ světové ekonomie.

V tehdejším vedení KSČ v ČSSR se rovněž řešila otázka zda by proti Dubčekovým reformám, mohla moskevská garnitura, vedená Leonidem Brežněvem, zasáhnout vojenskou silou (viz Ukrajina), či nikoli. Došlo se k závěru, že k tomu není důvod z následujících příčin: Povstání proti komunistickým diktaturám v NDR 1953 a v Maďarsku 1956 potlačila vojensky sovětská armáda, protože byly protikomunistické. Reformy v ČSSR jsou produktem vedení ÚV KSČ se souhlasem ÚV KSSS. Leonid Brežněv vůči Dubčekovi: „Eto vaše dělo!“ (To je vaše věc!).

Brežněv sice lhal jako když tiskne, ale pražští komunisté jeho záruce věřili, ačkoli americká a britská výzvědná služba je informovala o tom, že se k hranicím ČSSR stahují z NDR, Polska a Maďarska sovětské tanky, jejíž kapacita přesahuje obranný charakter. Invaze je tedy jistá! Otázkou pouze zůstává „Kdy?“

Nyní jde o to, jak se zachová USA a státy NATO. Tzv. „Trumanova doktrína“ z roku 1947, umožňuje USA kdekoliv a kdykoliv ve světě zasáhnout, pakliže jsou ohroženy americké zájmy („Na svět se nelze dívat jako na nepohyblivou veličinu, a tím pádem není pro nás status quo žádnou svatyní“, Harry Truman, prezident USA). Předpokladem je ovšem americký zájem a boj proti komunismu. To ČSSR nesplňovalo. Vedení státu nechtělo komunismus odstranit, nýbrž ho reformovat. Ředitel FBI, John Edgar Hoover: „Buďto kapitalismus nebo komunismus. Žádné poloviční těhotenství neexistuje!“ To platilo i pro Šikovu „Třetí cestu“.

Ota Šik neplánoval nastolení kapitalistického způsobu ekonomie, nýbrž odstranění nefunkčního socialistického plánování, nastolením „socialistického tržního hospodářství“, podobně jako tomu bylo v tehdejší Jugoslávii.

Podle prezidenta Lyndona Johnsona, ale hlavně jeho viceprezidenta Huberta Humphreye, ČSSR nesplňovalo žádné z podmínek vojenského, hospodářského ani diplomatického zásahu USA ve smyslu „Trumanovy doktríny“. Tím byl osud „Pražského jara“ 1968 zpečetěn...

(Doplňkový pramen – Jan Berwid-Buquoy „Co to bylo ´Pražské jaro´1968 a přepadení Československa Sovětskou armádou 21. srpna 1968“, nakladatelství MJF, Praha 2018).