"Co mají společného fotbal a nekonečné televizní seriály"?" zeptala se mě milá paní redaktorka jednoho deníku a v jejím hlase (snad se nepletu) jsem vytušil jistou přezíravost k oběma těmto druhům lidské zábavy... Já nic takového ovšem cítit nemohu:

Fotbal je hra a na rozdíl od „nekonečných“ seriálů je skutečný a odehrává se (a to i tehdy, je-li výsledek nějak manipulován) v reálném životě. Je nevypočitatelný, zábavný, nudný, pitomý, úchvatný, strhující – a tak můžeme pokračovat dál – fotbal je báseň, kterou píšou kluci nohama.

Kromě toho je fotbal – například u nás – dobrým odrazem stavu společnosti. Nejen našeho bafuňářství, chamtivosti a hlouposti, ale i naší tvořivosti, odvahy a hravosti. Teď bych třeba mohl spíš psát o letošním hokeji, ale vzpomeňte například na hvězdný Panenkův dloubák.

Fotbal stejně jako život umí být plný překvapení, paradoxů a neopakovatelných situací. V seriálech většinou musí být všechno tak, jak si masový divák přeje. Ve fotbale si můžete přát, co chcete, ale stejně všechno obyčejně dopadne úplně jinak.

Televizní seriál, zvláště ten „nekonečný“ je vesměs jako hloupá počítačová hra první generace, jen nemáte ani tu možnost něco zmáčknout a dálkovým ovládáním ovlivňovat. V drtivé většině je zaměřený na tzv. masového diváka, a tak se také přizpůsobuje jeho „masové“ inteligenci.

Nezapomeňme však na vznosná umělecká díla jako třeba M.A.S.H. nebo Twin Peaks, to jsou Maradonnové a Panenkové mezi seriály...

Masová zábava má jeden důležitý význam pro moderní společnost: Kdyby totiž neexistovala, tak by všichni ti, kteří se teď dívají na televizi, nejspíš vyrazili do ulic. A co by tam asi tak se svým kulturním backgroundem dělali? Tak je raději nechme hezky doma v teplíčku u obrazovek a pěkně izolované...
Jan Burian, intelektuál a milovník fotbalu"