Události posledních měsíců jsou důsledky společenských procesů předpovězených v roce 1997 v Bratinkově zprávě. (K přečtení například zde) Od roku 1997 se nic zásadně významného nestalo. Vracíme se do otevřeného a násilného rasismu devadesátých let. Náckovství části veřejnosti na chvíli přehlušené těšením se na vstup do EU vyplouvá zpět na povrch. Můžeme zájem kormidelníků státu o otázky soudržnosti a mírnění konfliktů poměřit tehdejším doporučením: „Veřejně projevovaný zájem politických představitelů a stran o danou problematiku, a to nikoli pouze ve formě obecných proklamací…tato vyjádření a zájem by ovšem musely vycházet z přesvědčivých argumentů, proč je zlepšování situace romské menšiny důležité nejen pro její příslušníky, ale pro celou společnost.” Na tomto poli se nestalo za dvanáct let skutečně nic.