Ministerstvo sociálních věcí potichu plánuje restrikce proti sociálním pracovníkům a hraje hru na diskuzi.

V roce 2008 Otakar Motejl požádal Ústavní soud o zrušení protipožární vyhlášky, která stanovovala povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly. Vyhláška nevznikla ve veřejném zájmu, jak uváděli její tvůrci, ale proto, aby přinesla zisk některým firmám, zejména z oblasti požární ochrany. Ministerstvo vnitra jako předkladatel tehdy tvrdilo, že "vyhláška je reakcí na celkový statisticky doložený negativní trend nárůstu požárů bytů a domů a s tím spojenými úmrtími". Jak se ukázalo, byla to lehce doložitelná lež. Ombudsman tenkrát upozornil, že oficiální statistiky hasičů o údajném nárůstu nevypovídají: počet požárů v letech 2003 až 2007 je na stejné úrovni, stejně jako počet zraněných. V roce 2007 se dokonce ve srovnání s uplynulými lety snížil počet mrtvých. Nařízení kupovat do nových domů hasicí přístroje je finančně prospěšné těm, kteří s těmito zařízeními obchodují, instalují je a dělají jejich revize. Předkladatel vyhlášky, tedy Vnitro, tvrdilo překvapivě otevřeně, že norma "bude mít pozitivní dopad na činnost malých a středních podnikatelů".

Baroni sociálních pracovníků

Jistě jsou i horší pokusy přikloněním legislativy luxovat peněženky občanů než skrz požární revize, třeba solární parky. Dá se ale něco vyrejžovat na sociálních pracovnících? Zdá se, že ano. V porovnání se solárními barony je příběh profesního zákona o sociálních pracovnících řečeno s Šimkem a Grosmanem „plytkou historkou okresního formátu“, ale způsob prosazení si svého zájmu do legislativy je identický.

Vyhlášku o požárních hlásičích v příběhu ministerstva práce a sociálních věcí nahrazuje takzvaný profesní zákon, který se má vztahovat na všechny sociální pracovníky v České republice. Zájmovou skupinou, která bude mít ze zákona profit jsou v tomto případě vzdělavatelé v sociální práci, což jsou všechny vysoké školy ( je potřeba říct, že v tomto jedou jen některé), firmy zabývající se vzděláváním sociálních pracovníků a pak samozřejmě úředníci a bafuňáři sociální práce, kteří zákon tlačí profi, fikaně a tiše a kteří se vidí zřejmě prezidenty všech sociálních pracovníků. Díky zákonu vznikne sociálním pracovníkům povinnost se sdružovat v Komoře a platit její provoz. Podobnou povinnou komoru mají advokáti, exekutoři a lékaři.

Vzhledem k tomu, že v sociálních službách v ČR pracuje přibližně 70 000 lidí, tak i když ne všichni jsou sociální pracovníci, tak je to docela dost lidí, že. K tomu je třeba připočítat sociální pracovníky institucí, mimo působnost zákona 108. To jsou úřady práce, města a obce, sociálně právní ochrana dětí, pedagogická a výchovná zařízení, zařízení ministerstva vnitra, nemocnice. To jsou jistě malé desítky tisíc lidí. O výši příspěvku na financování Komory ještě řeč není, ale jistě na to dojde. Mimochodem, zákon 108 o sociálních službách definuje profesní požadavky dostatečně, určuje povinnost se vzdělávat každý rok určité penzum hodin, na kteroužto povinnost je vzdělávací bussines pro sociální pracovníky přisátý již dnes.

Otevřenost Vnitra v tom, že jde o prachy, lidé z MPSV nemají.

Způsoby jak ze Stopařova průvodce po galaxii

Je pravda, že parta, která chce zákon prosadit, uspořádala několik diskuzních setkání. Záznamy z některých jsou nahrané a dostupné na webu. Jde o přátelské přednášky o tom, jak je zákon prospěšný, za souhlasného přitakávání vzdělavatelů. Pokud někdo říká, že je to celé nesmysl, není to „konstruktivní debata, jak zákon vylepšit“ a takové názory nejsou zaznamenány a není s nimi dále (jako s nekonstruktivními) pracováno.

Předkladatelé tvrdí, že návrh zákona prošel „širokou diskuzí“. Na webovém portálu ministerstva práce a sociálních věcí jsou k tomuto dva materiály, oba vloženy 4. února 2014. Doporučuji je k přečtení, mohl by se na nich vyučovat důkaz kruhem. Jsou zde a zde

Dalším materiálem na stránkách MPSV je ze 13.2. 2014 je Stanovisko vědecké rady ministryně (je složena většinově ze vzdělavatelů), které v první větě zákon doporučuje k dopracování, v dalším textu vyjmenovává neřešitelná rizika.

V dopise z Ministerstva je instrukce: Připomínky lze uplatnit prostřednictvím standardizovaného formuláře, který bude v týdnu od 27.1.-31.1. uveřejněn na portálu www.sluzbyprevence.cz a na stránkách Časopisu sociální práce/sociálna práca bude uveden pro-link.

Připomíná mi to debatu ze Stopařova průvodce po Galaxii, kdy Arthur brání svůj dům před zbořením:
“Měl jste právo vznést námitky nebo předložit protinávrhy v patřičné lhůtě.”
“V patřičné lhůtě?” opičil se Arthur. “V patřičné lhůtě? Dozvěděl jsem se o tom včera, když ke mě domů přišel nějaký řemeslník. Ptal jsem se ho, jestli přišel umýt okna, a on na to že ne, že přišel zbourat dům. To mi ovšem neřekl rovnou. Nejdřív otřel pár oken a vyinkasoval pět liber. Pak se s tím teprve vytasil.”
“Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku.”
“To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob.”
“Ale ty plány byly vyvěšeny...”
“Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.”
“Tam je oddělení, kde je vyvěšují.”
“S baterkou.”
“Asi byl zrovna výpadek proudu.”
“A schody zřejmě taky vypadly.”
“Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?”
“Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!.”

Že si předkladatelé s nesouhlasnými názory hlavu nelámou, ilustruje i fakt, že již dva dny po skončení „širokých konzultací s odbornou veřejností“ bude znám výsledek konzultací, který bude prezentován na konferenci v Hradci Králové, pochopitelně, na půdě vzdělavatele, tedy vysoké školy.

Texty návrhu jsou ostudou profese

Jak již bylo zmíněno, záměr zákona a jeho případné přijetí má vyplnit zřejmě osobní ambice některých kolegů, nasypat finance vzdělavatelům za povinná vzdělávání a certifikace sociálních pracovníků a zavede další povinnosti sociálním pracovníkům. A tady věřte, milí čtenáři, že jich má již teď více než unese a máloco z toho má souvislost s užitkem pro klienta.
Dále debata o záměru je vedena účelově, má být vytvořen dojem nějakého konsenzu v profesi, že zákon jde jakoby „odspoda“. Je osloven zlomek sociálních pracovníků vzhledem k jejich celkovému počtu, hlavní partneři úředníků jsou vzdělavatelé a střešní organizace. Uvnitř asociací neprobíhala žádná debata. Názory, že se jedná o nesmysl, nejsou brány jako relevantní.
V textu k návrhu se píše o dopadech, kterých má být prostřednictvím této právní úpravy dosaženo, cituji

„Samostatný zákon o sociálních pracovnících a profesní komoře jasně stanoví:
uznání sociální práce jako samostatného oboru profesní činnosti
postavení sociálních pracovníků, vč. jejich pracovněprávního zařazení,
práva a povinnosti sociálních pracovníků, vč. jejich ochrany,
vzdělávání sociálních pracovníků,
profesní sdružování sociálních pracovníků“ Konec citace.

Rád bych se do ticha zeptal:
Skutečně si někdo se znalostí sociální psychologie, znalostí o společnosti, znalostí toho, jak lidé poměřují hodnoty, jak probíhá sociální učení, se znalostí práva a praxe, s tréningem, zkrátka skutečně si sociální pracovník může myslet, že obecně zákon může zařídit, „jasně stanovit“, komukoli prestiž či uznání?

Že si někdo se znalostí struktury a pestrosti zaměstnavatelů může myslet, že zákon může „jasně stanovit“ postavení sociálních pracovníků v pracovně-právních vztazích? Nějak nad rámec zákoníku práce? Nebo jak?

Jsou povinnosti stanoveny ve stávajícím zákoně (vlastně zákonech, sociálních pracovníků se jich týká více než deset) nedostatečně? Je potřeba je ještě jasněji stanovit nebo je spíš jasné, že půjde o nějaké nové? Je někomu ze sociálních pracovníků nejasné, že sociální pracovník pro podporu a pomoc druhým nepotřebuje nějaká zvláštní práva? A že ti, kteří z titulu druhu své agendy zacházejí s mocí, mají tuto moc propůjčenou na základě svého pracovního zařazení jinými komplexními zákony, třeba o sociálně právní ochraně dětí? Nebo existují nějaká společná práva všech sociálních pracovníků, které lze „jasně stanovit“? Něco šoupnout třeba rovnou do Listiny práv, taková speciální kolektivní práva. Nebo jak?

Jak se říká, obal prodává, v tomto případě obal lživýhod, který má záměr sociálním pracovníkům prodat, je opravdu odfláknutý marketing a podcenění zákazníka.

Takže nám zbývá, že se povinně musíte vzdělávat, aby se katedrám sociální práce a vzdělavatelům lépe rekrutovalo a že se dobrovolně povinně musíte sdružit do komory a platit nám příspěvky.
Naposledy cituji z dopisu MPSV: Návrh textu… …byl zpracován z podkladů dvouleté práce odborných pracovních skupin, které od května roku 2012 zpracovávaly teze pro tvorbu věcného záměru zákona o sociálních pracovnících a profesní komoře (profesní zákon sociálních pracovníků).

Tolik energie v takové věci.

Kdo bude další mít to štěstí? Učitelé? Družinářky? Svačinářky? Nepotřebují ukotvit prestiž zákonem a cosi taky „jasně stanovit“, třeba povinnou komoru?

Vláda má projednat zákon podle plánu v září.