Plošnou exekuci dávek hmotné nouze obcemi bez ochrany nezabavitelného minima odhlasují poslanci ve čtvrtek. Duch Ivany Řápkové v ODS i na MPSV stále žije.

Ivana Řápková si zřejmě užívá benefity, které přineslo prostředí pilné stranické spolupráce, kterému se taky lokálně říkalo Chomutovské Palermo. Šlo sice o okresní přebor, místní soutěž v rámci krajské ligy v miliardové korupci, ale i pro místní publikum bylo potřeba švindl zakrýt nějakým pěkným hereckým představením.
Možná si ještě vzpomenete na stranickou expertku ODS Ivanu pro sociální oblast a její nezákonné experimenty pro pobavení davu. Divadelní kusy Dále od hradu, dále, nebo pustíme psy a Vybíráš jídlo z popelnice, tak chcípni budou mít v roce 2021 reprízu v Poslanecké sněmovně.

Málokdo má jasno v rozdílu mezi dávkami pomoci v hmotné nouzi a dávkami státní sociální podpory. Zjednodušeně, dávky hmotné nouze jsou peníze pro rodiny, které jsou úplně v háji. Aby je někdo dostal, nesmí vlastnit skoro vůbec nic, co by mělo smysl prodat. Pro ty, kteří si myslí, že je to zákon nějak benevolentní, doporučuji si ho přečíst. Zákon má 22 000 slov a 60 stránek.

Dávky státní sociální podpory mají oproti tomu zhruba desetkrát vyšší celostátní objem a vypodkládají rodiny v různých životních fázích, kdy hospodaří například přechodně s jedním příjmem, hledají si práci atd. Domácnosti smí v těchto zákonem předpokládaných situacích vlastnit majetek, u kterého by bylo v případě žádosti o dávky hmotné nouzi nejdříve zkoumáno, jestli ho třeba nezpeněžit. Dávku na bydlení ze státní sociální podpory – příspěvek – nejde exekvovat, přídavek na dítě jen pokud dluží dítě (což bohužel stále hrozí) a do výše nezabavitelného minima lze strhávat rodičovský příspěvek.

Upřímně jsem nevěřil, že by to ministerští experti s ODS dotáhli do nějaké hlasovatelné verze, vzhledem k různým pojistkám v nezabavitelných částkách, zpravidla už běžících exekucí u nejchudších rodin, pro které jsou dávky hmotné nouze jediným příjmem, a které právě pro svoji minimální výši a charakter poslední šance nepodléhají exekuci.

Víme, že si u rodin, kde rozdíl mezi příjmem a nezabavitelným minimem je malý, exekutor stáhne obvykle stovky. Jak tedy sebrat někomu peníze, které podle zákona platícího pro exekuce sebrat nejde?
Je to prosté. I když jde prakticky o přednostní exekuci dávky ze strany obce za její pohledávku za pokutou, nenazveme ji exekucí, ale SRÁŽKOU, u které do zákona o pomoci v hmotné nouzi napíšeme, že pro tento případ limity pro nepostižitelnou část příjmu jednoduše neplatí. Proběhne to prakticky tak, že obec v přestupkovém řízení rozhodne o přestupku, udělí pokutu, vyrozumí Úřad práce, ten odečte pokutu od současného zákonného nároku, SNÍŽÍ dávku a obci pošle SRÁŽKU.

Kdyby snad toto originální obcházení exekučních pravidel nestačilo, namátkou vyberu několik dalších důvodů pro zařazení ministersko-poslaneckého návrhu na seznam nejhorších nápadů:

Sebereme peníze na výživu dětí bez jakékoli možné korekce, rozhodnou přestupkové komise, a to o vině i výši trestu.
Lokální politika je pro publikum v některých městech postavená na komunikaci vyhánění z bydlení. Mnoho měst praktickými kroky s „bezdoplatkovými zónami“ a odpíráním dávek hmotné nouze na bydlení již vyjádřilo jasný názor.Výhodou řešení, které je na stole nyní, je, že se sebere nejen dávka na bydlení ale, pokud to nestačí, hned také ta na živobytí.

Množství přestupků souvisí s volnou kapacitou městské policie se na některé skupiny obyvatel nebo některá území soustředit. Známé je odvážení lidí bez domova z Plzně do lesů nebo někdejší chomutovské pokutování lidí bez domova z rozhodnutí Ivany Řápkové, kteří hledají jídlo v popelnici. Pokud kromě tohoto pruzení bude možné i sebrat peníze na jídlo, což je v případě lidí bez domova přesně dva tisíce čtyřista devadesát na měsíc, bude to báječné. Starosta jako vrchní velitel městské policie může účinně navýšit množství pokut, které se z dávky na živobytí strhnou.

Pokud by to nestačilo a bylo potřeba, může zastupitelstvo přijmout nějakou z těch místních vyhlášek, které v řádu měsíců až let zruší pro nezákonnost ministerstvo vnitra a v řádech let případně Ústavní soud, pokud vedení obce kvůli svému publiku bude na své vyhlášce trvat. Nebo stačí i ty zákonné, účelově i všeobecně zaměřené: zákaz ježdění na kolobězce nebo skateboardu, sezení na dece, otevřený lahváč u stánku mimo zónu s dovolenou konzumací piva, jezevčík bez košíku v parku. Vše může mít konsekvence pokut v řádech tisíců, stačí jen trochu chtít.

ODS to původně prodávala jako Třikrát a dost, v novém kooperativním návrhu ODS a ČSSD se z toho stalo Již poprvé. Pokud tedy obec moudře svrchovaně vyhodnotí, že je pachatel nenapravitelný.

Příčetné vedení města se podívá na rozvrat, který uplatňováním novely způsobí, a proto ji nepotřebuje. Nepříčetné vedení města by nemělo dostat takový nástroj do ruky. Stejně jako nepříčetná města posílají do exekucí šestileté děti s výmluvou, že musí jednat jako „správný hospodář“, srážky z dávek na tom budou stejně. Nepůjde o excesivní, ale plošné použití.

U Ivany Řápkové a jejích přátel ze severočeské Velké žranice jsem chápal, že privatizace měst, bytového fondu i Kamencového jezera, znásilnění dotačního systému, diskutované veřejné zakázky na dálnice, silnice nebo sportovní haly by se bez mlhy dělala hůř. Bez mlhy, kterou vyrobila snadno i exekucí dávek přímo na úřadě, a vedením výrazné kampaně proti lidem v nouzi. Z primátorky se stala poslankyní, z poslankyně asistentkou senátora Zemana. Ve všech svých rolích měla pro své náměty odbornou i názorovou oporu MPSV.

O co šlo Ivaně, jsem chápal. Co získá MPSV a současná ODS, netuším.