Česká televize už rok jde diváctvu příkladem a nenásilnou formou mu předvádí, jak optimálně by měla vypadat osobní distanc při verbálním kontaktu s nečleny jedné rodiny.

Ve Čtyřiadvacítce ve všech ročních obdobích – co nás zatím během pandemie potkala – a doslova za každého počasí, přesunula živé rozhovory s hosty z obvyklého studia do exteriéru.

Na ulici, do parku, na náměstí a také na prostranství před vchodem do budovy zpravodajství. Zejména onen plácek se stal doménou respondentů nočních Událostí komentářů.

Za „slušného“ počasí, v létě a ještě počátkem podzimu, to může být docela příjemné na kavči horském vzduchu pod jakousi pergolou. Zejména pro ty, co raději půlhodinku aktivně s občasnými přešlapy postojí, než pasivně prosedí ve studiu a ještě si možná křiví páteř.

Ovšem když začne jít do tuhého – meteorologicky – pak i těm neprotřelejším politikům tuhnou rysy. Mrazem. Protože na rozdíl od restauračních předzahrádek, blahé paměti, pokud ještě existovaly, tam zjevně nemají tepelné infrazářiče, ani náhradou zajištěný přísun teplého čaje s kapičkou životabudiče.

Potom se i jindy nijak příjemný „výslech“ mění v kruté trýznění. Jako v sibiřském gulagu, pokud by divák použil citlivého maláčovského přirovnání.

Bylo tomu tak i v tomto týdnu, kdy poslanec Benda s kolegyní Valachovou a senátorem Růžičkou málem drkotali zuby, když jinak ve vzácné shodě dospěli k přesvědčení, že změny ve volebním zákoně se stihnou už do dubna.

Ale kdo ví, možná že právě tento „studený odchov“ přispěl k uspíšení konsensu. Kdo by se také chtěl hádat na mraze?

Co kdyby se proto ve Sněmovně a v Senátu přestalo topit? To by možná jednání o nouzovém stavu nemuselo trvat třináct hodin a opozice by ho „zamázla“ raz dva.



-MARUŠ, MYSLÍŠ, ŽE JSEM SE NA TY UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE VYBAVIL DOSTATEČNĚ?

-A NEZAPOMNĚL SIS DOBÝT BATERII DO VYHŘÍVANÉHO PRÁDLA? ABY TI PŘI VYSÍLÁNÍ NEKLEKLA…