Ve čtvrtek pozdě večer začala situace být zoufalá. Vypadalo to, že od pondělního rána bude mít covid u nás všechny dveře otevřené dokořán. Nouzový stav se stane minulostí.

Jiná než Babišova vláda by se z takové perspektivy složila, respektive premiér by zbaběle složil funkci a uvedl zemi do chaosu a anarchie.

Teď víme, že se tak nestalo. Premiér Babiš se opřel o krajské hejtmany, možná se do nich i opřel a nastínil jim dvě možné varianty vývoje.

Buď si to v krajích budou s covidem vyřizovat sami – na což ovšem nemají dostatek kompetencí, nebo to nahlas přiznají a požádají vládu o sesterskou pomoc. Což znamená o vyhlášení nouzového stavu. Ale zároveň tím i oni vládě pomohou, protože bez jejich žádosti by to udělat nemohla.
Došlo na druhou variantu. Hejtmani požádali, vláda bez otálení vyhověla. Situace se opět znormalizovala.

Ale nebylo to jen tak, hejtmani tvrdě požadovali ústupky. A uspěli s nimi. Děti mají jí do škol 1. března. (Což ovšem beztak vláda chtěla) Přichystá pandemický zákon. (Což ovšem také chtěla. Prý.)

Klíčovým vítězstvím hejtmanů a potažmo opozice, protože „partajně“ k ní většina krajských lídrů patří, je splnění požadavku odstranit překážku, která zásadním způsobem ztrpčovala život všem.




-Já bych, Liduš, netvrdil, že opozice zrušením nouzového stavu nic nedocílila.
Máš pravdu, že na hory si dál nebudeme moct vyrazit, ale zato na úřady kdy budeme chtít,

Je vidět, že na podstatných věcech lze nalézt shodu. Příště snad už bez dramatického závěru týdne.