Nemálo z těch, co v pátek neměli nic lepšího na práci, než mezi desátou dopolední a sedmou večer se aspoň půl hodiny dívat na přenos ze sněmovny, byli poněkud dezorientovaní.

Nevěřili svým smyslovým orgánům, protože v tamější komoře se odehrávala poněkud absurdní situace.

Jestliže před čtrnácti dny opoziční poslanci v dlouhých stand-upech unisono odmítali poníženě přednesenou žádost kabinetu o prodloužení nouzového stavu, až vláda pak sáhla k „hejtmanské obezličce“, to v pátek se karta nečekaně obrátila.

Naopak kabinet odmítal vyhlásit nouzový stav a celou dobu prosil sněmovnu o souhlas s pokračováním toho stávajícího. Poslanci byli však stejně neoblomní jako v opačné situaci 11. února. Prodloužení odmítli. Zato vládě v usnesení dali najevo, že pokud nouzový stav vyhlásí sama, nebudou ho ve sněmovně následně rušit.

Ne, o absurdní divadlo nešlo, to mohl říct jen právní laik.

Poslanci moc dobře věděli, co dělají. Veřejnost to sice mohla považovat za bláznovství, avšak opozice tak činila v jejím zájmu. Zodpovědné anti koaliční bloky i další nevládní strany, měly obrovský strach, že prodloužení podle nich neústavně vyhlášeného stavu, by mohl soud napadnout, a co pak?

Pokud toto vysvětlení někomu připadá jako za vlasy přitažené, pak se nabízí další, neoficiální. Prodloužením stavu, vyhlášeného před čtrnácti dny proti vůli poslanců, a za jejich zády, by sněmovna vlastně zpětně uznala jeho legitimitu. A také svoji zbytečnost.

Takže vláda teď musela konat a vyhlásit nový NS od sobotní půlnoci. I s tím rizikem, že ještě třicet hodin zbývajících do skončení onoho nelegálního, hejtmanského stavu, bude nad zemí viset hrozba, že může být předběžným opatřením soudu okamžitě zrušen.

-Bédo, ty zase chrníš!

-Já? Já.. Nespím, Liduš. Čekám, až bude půlnoc. Abych zažil slast přelomového okamžiku, kdy s první vteřinou neděle si všichni budeme moct oddychnout, že skončila doba ústavní nečistoty, že legální nouzový stav nám už žádný soud nemůže zrušit!

- Dyť si to už propásl. Hele…Dejchni na mě!