Dostat řízením osudu jako televizní režisér ve výslužbě za úkol natočit instruktážní snímek o tom, jak má vzorově proběhnout v očkovacím centru vakcinace, měl bych jasno.

Z vlastní aktuální zkušenosti.

V očkovacím centru pražské Nemocnice Na Homolce jsem v sobotu dopoledne zažil pozitivní překvapení, když si mě (a nejenom mě) po příchodu „podávali“ zdravotníci hezky z ruky do ruky. Na nic jsem se vyptávat nemusel.

Jedna pracovnice si vzala mé doklady, druhý pracovník mi souběžně podal formuláře k vyplnění informovaného souhlasu a o tom, zda jsem zdrav či netrpím alergií.

Mezi tím, co jsem vyplňoval, jiná zdravotnice mě zaevidovala a ta první vrátila doklady s „papírem“. S ním mě pak zdravotník okamžitě nasměroval do dveří. Tam se mnou ihned provedl kratičký pohovor lékař, kdy mě upozornil, že pokud by rameno bolelo, ať si vezmu běžné analgetikum, že to brzy odezní.

Sotva to dořekl, už u mě byla další zdravotní sestra a odvedla mě pár metrů dál, do místnosti s očkovacími boxy. Pak během dvou tří minut, včetně sundání a nandání bundy a odhalení a zahalení ramene, jsem vakcínu dostal. Ani to nebolelo, jak se říká.

Ještě jsem dostal kartičku s datem vakcinace, s názvem vakcíny, s číslem šarže a s termínem druhé dávky. A nutno také dodat, že v pátek ráno - den před návštěvou centra - mi esemeska připomněla "nacházející termín."

Poté jsem šel dalších jen několik metrů do Kongresového sálu, teď odpočívárny „pro všechny případy.“ Zdravotnice u vchodu si našla mé jméno v seznamu a odškrtla si ho. Poučila mě, že tu mám 20 minut počkat.

Sál připomínal biograf uspořádáním sedadel, a tak jsem trochu „zažertoval“, že čekání v kině problém nebude. Aby se klienti nenudili, byla tam velkoplošná obrazovka, kde běžel nějaký sportovní dokument.

Uběhlo to jako voda. Zhruba po půl hodině od vstupu do Centra jsem už odcházel.

Nic jsem nepřikrášlil, taková byla realita. Aspoň ta, s níž jsem se setkal v deset dopoledne.

Na Homolce to bylo skvělé. K neuvěření. Že by snad měla přijet televize?
Spíš dokáží dobře organizovat a mají dostatek empatie.

Bylo by zajímavé poznat, jak probíhá očkování jinde. Také brilantně jako v tomhle “vzorovém filmu“, anebo má k němu více – či méně daleko?

Teď ještě, aby i "druhý díl", druhá vakcinace za tři týdny, šla rovněž jako na drátku.