Už když jsem v sobotu v deníku spravovaném svěřenským fondem (premiéra) uviděl titulek článku o pretendentovi na post předsedy vlády za koalici SPOLU, měl jsem zvláštní, poněkud trapný pocit.

Nadpis totiž zněl: Obrana Petra Fialy – nejde jen o razanci a aktivitu.
Trapnost pak prohloubilo jméno autora, Tomáše Jirsy, známého senátora za stranu, jíž je Fiala předsedou.

Na první pohled to totiž mohlo vypadat, že senátor, poněkud rozpačitý, možná i zoufalý z toho, že volební preference nijak nenaznačují, že by měl Fiala uspět, se snaží veřejnost přesvědčit, že naopak pan profesor je ten pravý a jediný, kdo by měl sestavit vládu.

Že ve skutečnosti je jiný, než jak někomu připadá, a že post si zaslouží.

Na druhý pohled, tedy při pečlivém čtení, se původní dojem potvrdil. Článek je v podstatě devótním vyzdvihováním jedinečných vlastností a zásluh předsedy.

Člověk si připadá, jakoby četl buď nekrolog právě skonavšího úspěšného politika, anebo díkůvzdání aktivnímu státníkovi u příležitosti jeho významného životního jubilea.

Píše se tam také: ..osobně jsem zblízka zažil všechny předsedy a P. Fialy je potřeba si vážit, protože opravdu zachránil ODS.“

Z toho by čtenáři logicky mělo vyplynout, že jako premiér vyvede z krize i celou zemi.

„Fialovi je také často vytýkáno, že i když to už po změně volebního zákona není potřeba, stále drží koalici..“

A hned na to autor odpovídá, že jinak by P. Fialu topkařsky zaměřená ČT rozcupovala. Čtenář by si měl uvědomit, že je to politik, který nikdy necukne, a drží slovo.

A kdyby snad čitatel měl delší vedení, pan senátor jej citlivě navede, co by měl posoudit:..“Porovnejte životní a pracovní úspěchy Petra Fialy a ostatních politických lídrů. Jsou nesrovnatelné.“

Tak už máte jasno, kam s ním?

Fakt, že slova silného zastání lídra opoziční ODS vyšla právě tam, kde vyšla, svědčí o naprosté nezávislosti listu, jenž dal prostor k vyzdvižení mimořádných – a přitom málo „prodávaných“ - vlastností P. Fialy aspirujícího na převzetí úlohy současného premiéra.

Pakliže zveřejnění článku nebylo škodolibostí.