Ačkoli vicepremiér Hamáček už v polovině týdne věděl, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská tajná služba, přesto dospěl k závěru, že dva lidské životy a miliardové škody z výbuchů aktuálně vyváží slib o dodávkách Sputnika, který mu dají partneři osobně v Moskvě.

Myslel to dobře. Vakcína zachrání stovky životů a "refunduje" vrbětické ztráty. Po veřejném odhalení už byla cesta do Moskvy nemyslitelná.

Premiérův páteční zákaz – ještě před zveřejněním aféry – chtěl Hamáček prý obejít.

Plánoval tajný odlet.

Mohl vypadat asi takto:

Bylo půl jedné pondělního rána, když vládní vůz, už několik minut parkující poblíž ranveje, se pomalu rozjel. Seděli v něm dva VIP pasažéři, přední český a slovenský politik.

Důvěrné operaci, nasvědčoval fakt, že vůz neřídil člen ochranky ministra vnitra, jak je to běžné, ale osoba se super bezpečnostní prověrkou, dosud ministrova pravá ruka, od středy dokonce už vládní kolega, nový ministr zahraničí.

Vůz se pohnul poté, co na ploše přistálo letadlo. Poměrně malé, s výsostným znakem Ruské federace.

Auto zastavilo v bezpečné vzdálenosti od letadla. V té chvíli se ze tmy vynořil muž, který na pasažéry čekal.

Velmi slušnou češtinou - z Lomonosovy univerzity a z Akademie KGB – oba přivítal a ubezpečil je, že patřičné služby na základě žádosti prezidenta Zemana soudruhu Putinovi o logistickou pomoc, všechno zařídily a díky důvěrníkům z letiště zajistily i „neviditelné“ přistání letadla z Moskvy a pak následný odlet.

„Pilotuje jeden z našich nejzkušenějších letců, možná jste o něm někdy už slyšeli, generál Meresjev, „ pyšnil se diplomat.

Hamáček zpozorněl a po chvilce se nedůvěřivě zeptal: “ Meresjev? Ten, ten co…“

„Ano, ten! U nás válečné veterány neodepisujeme, ostatně o bojový let přece nejde.“

Hamáček zalapal po dechu a než stačil v duchu zformulovat nějaké přijatelné důvody, proč by se let měl odložit na jindy, diplomat ho vybídl, aby nastoupil.

„Pojďte, soudruhu ministře.“

„Ale my jsme dva, ještě slovenský kolega..“

Diplomata to zaskočilo. “Dva? Ale do kabiny se kromě pilota vejde pouze jeden cestující. Poletíte přece MIGem 31. Vybrali jsme ho záměrně. Je rychlé a může vystoupat až do dvaceti kilometrů, kde ho radary nezachytí. No, budete se muset mezi sebou dohodnout, kdo nepoletí.“

„Ale já letět musím jako první, mám vyjednané přijetí u vrcholných funkcionářů! Už na devátou, abych v poledne mohl z Moskvy zase odletět a ve dvě odpoledne být už na vládě, když mě tam tolik chce mít Babiš,“ argumentoval Hamáček.

"No moment, Honza, tá prijatie máme spoločná a nezabudni, že kontakty okolo Sputnika som ti dal ja,„ nenechal se odbýt někdejší šéf slovenského parlamentu Danko.

Když se nemohli dohodnout a debata byla už na ostří nože, diplomat dostal jistý nápad. Řekl, že ví o přijatelném řešení, ale musí ho zkonzultovat s pilotem.

Když se po pár minutách od kabiny vracel, radostně volal: Vsjo v porjadke, tavárišči!

„Poletíme oba?“ zajímal se Hamáček.

"Ale Honza mi na kolenách sedieť pri jeho nadváhe nebude,“ ohrazoval se Danko.

„Klid, soudruzi. Poletí se nadvakrát, na otočku. Jedna cesta trvá zhruba hodinku při tří tisícové rychlosti, takže za 6 hodin od teďka – MIG ještě musí v Moskvě dotankovat - bude už i druhý z vás v Moskvě. Tak kdo poletí první?“

„Já, jsem první místopředseda vlády, předseda strany, ministr vnitra a do středy taky zahraničí!“

"Ale ja mal pod sebou všetkých poslancov .."

Za všechno může Babiš. Kdyby nezakázal Hamáčkovi vládní speciál, čímž mu chtěl znemožnit údajně nesmyslnou cestu, která má jasný předvolební účel, nemuselo k česko – slovenské roztržce vůbec dojít.

Ještě že ruští přátelé našli řešení. Spasibo!