Hodně teď slýcháme větu, že nic kolem nás a v našem životě už nebude stejné jako v době před covidem. Že by to byla fráze? Kdepak.

Žádná bezmyšlenkovitě opakovaná banalita, která už nic neříká, to není.
Stačí pořádně otevřít oči. Změnu vidíme všude. Nejmarkantněji se dotkla školství a poznamená ho definitivně. Komenského idea: škola hrou, dostala nový kabát. Škola on line hrou.

Podle odborníků, a těch je pro oblast školství skutečně dost, budou i po skončení pandemie osvědčené prvky distanční výuky s velkou pravděpodobností vyučováním prostupovat.

Je to logické. Když mohou z domova rodiče nakupovat, sázet, vyplňovat, hrát karty – i konec konců pracovat, proč by se aspoň dvakrát týdně na dálku neučily i děti? Třeba v pondělí a v pátek.

To už ovšem bude řešit po volbách nový ministr. Pokud jím bude Pirát, u pouhých dvou dnů distančního vyučování zůstat nemusí a postupně dojde k přechodu na výhradně počítačovou výuku včetně závěrečných testů a elektronického vysvědčení.

Ale to je ještě budoucnost.

Už teď se nová realita, v níž přes rok žijeme, do některých škol promítla. Třeba do prvních tříd.

Tam děti ze slabikáře dosud opisují klasická (už víc než stoletá!) slovní spojení, jako: MÁMA MELE MASO, EMA MÁ MÍSU…, a proto se někteří učitelé snaží o modernizaci pojmů. Dneska přece MÁMA MASO NEMELE, koupí si je v řetězci už namleté, proto by děti měly psát MÁMA MÁ MLETÉ.

Ani EMA by věčně nemusela mít starou mísu jako v době našich prababiček, babiček, rodičů i nás, když jsme chodili do školy. EMA může mít něco jiného, aktuálnějšího…