Miloš Zeman se už po x-té ve svém životě dopustil těžkého zločinu, když veřejně neodsoudil počínání, jež by si podle představ vládních a stranických kruhů zdrcující odmítnutí zasloužilo.

Před dvaapadesáti lety s nástupem Husáka se nedistancoval od tzv. “obrodného procesu“ a nepřipojil se k peticím, které odsuzovaly kontrarevoluci.

Ani nevyjádřil díky Sovětskému svazu za bratrskou pomoc. Měl velké štěstí, že tehdy byl – s prominutím – ještě politická nula. Nekriminalizovali ho, jen mu ztížili kariéru.

Teď, když už se o něm jako o nule hovořit nedá – osobně se zná s ruským a čínským prezidentem -, si však počíná stejně individualisticky jako kdysi, tedy v rozporu s hlavním proudem.

Verbálně se nepřidal k jednoznačnému a k nezpochybňujícímu odsudku agentů Moskvy, kteří měli mít prsty ve vrbětických explozích. Žádá vyšetřování!

Takové počínání a právní purismus připadá senátorům vyloženě velezrádné, a chtějí prezidenta u ÚS žalovat, v ideálním případě vyhnat z hradu.

I tak má Miloš Zeman velké štěstí.

Narodit se o něco dřív, dejme tomu v prvních letech minulého století, mohl by kvůli své svéhlavosti dopadnout daleko hůř. Kdyby například odmítl odsoudit atentát na Heydricha, nebo – nedej Bůh! – neopatrně, tedy nahlas, smrt tyrana schvalovat. To by za svá velezrádná slova mohl skončit pod gilotinou.





Teď mu za nepřizpůsobivé jednání a hluchotu k výzvám přidat se, hrozí méně fatální důsledek - konec komfortního pobytu v Lánech.
Zatím senátoři žalobu svažují. Tak ať se při tom řídí rozumem.