Postavy ovšem zůstanou stejné jako ve slavné filmové pohádce: král Já I, (po)rádce Atakdále. Zastihli jsme je v situaci, kdy panovník s napětím očekává on line report vizuálních informací z dalekohledu.

-Tak co vidíš, Atakdále?

-Nic, králi.

-Jak to, nic?

-No, vlnu solidarity, na kterou čekáme, tu nevidím, tedy zatím.

- Tak se podívej znovu.

- Pořád stejné nic. A to už ji čekáme tři neděle.

-Za to ale můžeš ty! Neměls mě přemlouvat, abych mimořádného ruského posla s celou jeho družinou poslal šupem pryč, že prý tady proradně přemlouvali mé zbrojnoše, aby utekli a dali se k carskému vojsku.

Kdybych na tebe nedal, nemuseli jsme teď tonout v obavách, jestli sousední králové ze solidarity udělají totéž s těmi jejich Ivany, anebo jestli nás nechají napospas báťuškově odplatě.

Já, Já opatrný být chtěl… Podívej se znovu.

-Vidím, králi, vidím!

- A co?

-Vlnu.

-No konečně, naši přátelé nás neopustili, já jsem ti to říkal.

-Vlna to je, králi, ale, ale..

-No tak mluv. Nebo je to snad tsunami, proboha..

-Tsunami to není…Kde by se tady na rybníku vzala.

- Tak proč mě děsíš?!

- Protože je to vlna kozácké jízdy.