Kdo zpochybňuje rázný postup vrchního žalobce Zemana, který se před týdnem rozhodl na funkci rezignovat velmi zodpovědným způsobem, že totiž skončí až za 44 dny po ohlášení odchodu, ten nechápe, pod jaký tlak se žalobce dostal.

A hned se také spekuluje, že Zemanovy důvody k opuštění místa jsou prý jiné (mrzké) – buď nabídka ještě lukrativnějšího zaměstnání mimo státní službu, anebo snaha tiše se vytratit před doutnající aférou s přímluvami za vrácení obrovského majetku dobrému známému s modrou krví.

Ale tak tomu jistě není.

Lidsky se šikana prostě vydržet už nedala. Ač Pavel Zeman vzdálen dvě stě kilometrů od ministerstva, Marie Benešová mu přesto „seděla“ za krkem a buď hrozila, nebo jen naznačovala, že ve funkci si dovoluje příliš.
To by umořilo i nejsilnějšího vola.

V podstatě zoufalý žalobce našel jediné východisko. V rezignaci na post, na kterém přebýval už deset let, a pokud by byl přijat zákon o státních zástupcích, mohl tam sedět (po putinovsku, jak se ušklíbali jeho nepřátelé) ještě dalších devět roků.

Není pravdou, že pro odchod si nezodpovědně vybral nejméně vhodný čas, dobu před volbami. Vždyť do nich zbývá předlouhých pět měsíců, což pro něho by znamenalo ještě stejnou dobu snášet bezskurpulózní šikanu Prahy.

Naopak nezodpovědné by bylo odejít v situaci, kdy by se Pirátům a STANu podařilo rozpuštění sněmovny, to by ještě prohloubil destabilizaci. Ale tak by se žalobce Zeman zřejmě nezachoval, zkousl by zuby a snažil by se vydržet poslední záchvěvy šikany od ministryně vlády v demisi, která do šedesáti dnů zjevně skončí, a tím i jeho útrapy.

Teď mu však nic jiného nezbývalo než ohlásit rezignaci k poslednímu červnu, protože jinak by mohl přijít o rozum. Čtyřicet čtyři dny, které zbývají, jsou dostatečná doba k vyklizení stolu. Ale zas ne tak dlouhá na to – jak už se ozvalo - aby mohl osobně uzavřít některé mediálně známé kauzy.

Při krátké bilanci na brífinku projevil žalobce Zeman uspokojení z toho, že pod jeho vedením se státní zastupitelství emancipovalo, nebojí se tzv. ožehavých caus, a především se nenechá ovlivňovat nikým zvenčí.

I kdyby se mu nepodařilo už nic jiného, než posílit odolnost žalobců vůči tlakům politiků a nepodlehnout jim za žádných okolností, udělal by dost.
Výjimky pravidlo mohou jen potvrdit. I kovářova kobyla přece…