Páteční prohra o gól s Ruskem na MS bolí. Cítili jsme se být favority nejen zápasu, ale i celého šampionátu, avšak na druhé straně výsledek přispěl k tomu, že nedošlo k dalšímu vyhrocení politických vztahů s Ruskem.

Kdybychom totiž zvítězili, dokonce o víc gólů, a ještě k tomu soupeř by ani jednu branku nevsítil, mohla by se mezi lidmi zvednout vlna euforie jako před dvaapadesáti lety po vítězství nad CCCP.

Tehdy došlo až na demolování kanceláří Aeroflotu na Václavském náměstí, což usnadnila i náhoda, že odpoledne tam někdo na chodník vyložil fůru dlažebních kostek. Nadšený dav pak podlehl emocím, přestal se kontrolovat a za spontánního volání: „Za srpen, za srpen!“ zacílil kostky na prosklené místnosti a pak uvnitř udělal nepořádek.

Od vstupu vojsk do země v té době uplynulo teprve pár měsíců a tohle byla jen maličká odplata za daleko horší demolice a oběti na životech způsobené sovětskou armádou.

Dnes tu okupanty sice nemáme, ale situace v „odvetě“ by se opakovat mohla, pokud bychom „Rusáky“ porazili. Aeroflot už na Václaváku nesídlí, ale k jeho kancelářím do Rybné ulice je to co by kamenem dohodil. Komplikace by mohla být v tom, že na chodníku by nebyly volně použitelné dlažební kostky. Ale kdo ví, možná, že nerusofilní magistrát by tam zrovna prováděl operativní výměnu dlažby. A když ne, tak třeba starosta z pražské „šestky“ anebo kolega z Řeporyjí by tam přivezli aspoň krumpáč nebo beranidlo.

Zvítězit nad Rusy ohromujícím způsobem, třeba snově 10:0, pak je pravděpodobné, že do čela oslavného pochodu od sv. Václava k Aeroflotu by se postavili lídři Senátu, jako předseda Vystrčil, senátoři Kolář a Fischer, Láska atd. Kryti imunitou mohli by bez obav volat (na projevy se právě imunita vztahuje): „Za Vrbětice, za Vrbětice!“

Spravedlivý hněv davu by pak dokázal, že žádné sklo není nerozbitné.
Co by následovalo? Moskva by vyhostila zbytek našich diplomatů z tamější ambasády. My následně taky, mohlo by dojít k přerušení vztahů. No hrůza.

Recidiva roku 1969 se bohudík neopakovala. Naši prohráli. Je to vlastně dobře, i když to nechtěli.

Šance na výhru však byla už předem ztracená, jak po utkání odhalili analytici. Soupeř byl mimořádně nebezpečný. Část „sborné“ prý tvořili elitní členové armádního týmu, pro které připravit výbuch soupeře je hračka ve světle jejich schopností prokázaných na mezinárodním poli. (Z D E)