To, co se nedávno schválilo ve sněmovně, totiž umožnění manželkám, aby příjmení přijaté po manželovi nemusely přechylovat (ová) a jmenovaly se jako on, tedy v mužském rodi - pokud budou chtít, bylo před devadesáti lety údajně předmětem bouřlivého jednání tehdejšího parlamentu.

S návrhem za „osvobození žen od přechylování“ měli prý tenkrát přijít komunisté. Není divu, podobný nápad, ovšem s neúspěšným koncem, měli tenkrát i bolševici v Rusku.

Naši komunisté, tehdy ultralevě progresivní - v mnohém je teď připomínají Piráti - , ne ty dnešní prorežimní bávovky, trvdiili, že teprve odstraněním přechýlení dojde konečně ke zrovnoprávnění žen s muži. Protože oba členové rodiny, ale i jejich děti, se budou jmenovat stejně. Ihned se však vyrojila spousta námitek, jako teď u nás, že v našich končinách je přechylování dávný způsob a že slouží i – řečeno dnešní terminologií – k identifikaci pohlaví. (Tehdy ovšem jen dvou hlavních, nikoli dnešních menšinových.)

Je samozřejmé, že proti konci přechylování byli i významní jazykovědci. Jenom prezident Masaryk mlčel. Zřejmě proto, že jeho manželka měla zapsané příjmení bez přechýlení.

Zajímavé je, že nejvíc námitek proti zrušení přechylování měly feministky. Tvrdily, že naopak tím, že manželka převezme stejný tvar příjmení, jako má její manžel, se definitivně zbaví své jedinečné odlišnosti a dostane se pod manželův protektorát jen jako jeho odnož.

Ano, došlo ke střetu dvou protichůdných názorů. Že konec přechylování ženu osvobodí, jak tvrdili progresivisté, anebo že osobnost ženy potlačí, jak se obávaly nejenom konzervativní kruhy. Víme, jak to tenkrát skončilo. Návrh přijat nebyl. To až 9. července 2021 prezident Zeman podepsal novelu o (d o b r o v o l n é m ) nepřechylování.

Jestlipak budeme mít od ledna První manžele Zeman & Zeman?



Hlavně, že dnes už máme ve společenských *souvislostech s nepřechylováním jasno a ženy, že koncovku s ulehčením odhodí jako zakořeněný staletý balast, který do správné Evropy - na západ od našich východních hranic - nepatří.

*Za zmínku stojí i úspora času, menší opotřebení klávesnice počítače a úspora barvy v tiskárně nebo náplně propisky, jestliže nebudeme psát pět milionkrát – což je zhruba počet žen – znaky: o v á při korespondenci a administrativních úkonech. Uspora bude patnáctimiliónová!