Poměrně nesourodá dvojice – mladší korpulentní „mamina“ v šátku na hlavě a mladý štíhlý černovlasý fešák, jako vystřižený z amerických filmů, ale s placatou čepicí prvorepublikového proletáře a s brýlemi od nebožtíla Holzmanna – přišli do sídla obchodního řetězce.

„My jsme..,“ řekla žena v recepci stojícímu muži v obleku, který se široce usmíval, jakoby dvojici čekal.

„Já vím, dobrý den, vy jste ti… manželé, jak jste včera volali, že byste měli zájem o práci v naší firmě, tak prosím. Dovolte, abych se představil – Dušek, inženýr, personální ředitel. Pan generální se moc omlouvá, ale má poradu u pana koleg.., ehm.. pana ministra Havlíčka. Tak pojďte prosím nahoru, ke mně

„Dáte si kávičku? A mohu vám také nabídnout výborné dortíky z našeho cukrářství, a pokud se zdržíte, i oběd v jídelně pro management,“ šveholila sekretářka, když přišli k personálnímu do kanceláře.

„Myslím, že bych ani nemusel přizvat naši personální referentku,“ začal ředitel.
„Všechny informace vám poskytnu osobně, a rád, samozřejmě. Uvažoval jsem o tom, že pro vás, paní min.., ehm, Nováková, bychom měli výborné uplatnění na pozici End operators of goods -koncové operátorky produktů, což je vlastně pokladní.

Ovšem při vašich dispozicích, doktorá.., ehm, tedy jak předpokládám maturitě, byste mohla po týdenním zapracování dělat vedoucí směny, což by se samozřejmě projevilo na výši platu. Ten nástupní bude, to víte, všude se musí šetřit, padesát tisíc, a k tomu čtvrtletní prémie, když budeme plnit. A to budeme, lidi chtějí jíst pořád, ať to stojí, co to stojí, cha, cha.“ Když se žena nezasmála, ředitel přispěchal s omluvou, že to byl samozřejmě vtip.

„Jinak tu máme všechny sociální náležitosti v naprostém pořádku, jak se patří, podle všech předpisů, o tom vás mohu ujistit. Ostatně, když budete pozici akceptovat, sama se přesvědčíte, jak tady myslíme na zaměstnance.
Nechci od vás, paní min…ehm, Nováková, že ? Nechci od vás vyjádření hned, stačí se ozvat do týdne.“

„A, mohla bych si promluvit s pokladními dole osobně?“

„Ale i na to jsem samozřejmě pamatoval.

Jiřinko, pusťte sem tu z potravin.

Tady paní pokladní vám všechny dotazy jistě ráda zodpoví.
No, já vás tu nechám o samotné, a poprosím pana Strop.. ehm.. chotě, aby mě následoval vedle do zasedačky, promluvíme si o jeho uplatnění.

Právě se nám uvolnila pozice ředitele freeze boxu…“

Za hodinu manželé firmu opustili s těmi nejpozitivnějšími poznatky o tom, že i mezi zahraničními řetězci jsou takové, které zaměstnance jenom nevysávají, a že je snad i radost tam pracovat. Což bylo milé zjištění, ale jim by se hodil spíš opak. Firma, kde proletáři pracují v nelidských podmínkách za mrzkou mzdu.

„Šéfe, tak už ta Maláčová se Stropnickým, co tu byli anonymně, vypadli. To máme docela kliku, že nám dal „zdroj“, cha, cha, cha, echo. Jinak by se do nás v kampani jistě navezli.“