Po právě dokončeném repasování obličeje si věčná kráska vyslechla otevřená slova pana primáře. Jeho klientkou je už od dob, kdy přišel na kliniku hned po atestaci, jako nadějná mladá posila týmu, co nestíhal.

A madame mu zůstala „věrná“ až do jeho dnešního důchodového věku. Pan primář má totiž stále zlaté ručičky, zázračné brusky, senzační implantáty, prostě machr, jak o něm říká. Lepší než v Londýně nebo Bernu.

-Milostivá paní Makropulosová, nalejme si čistého vína. Na to se známe už věčn.., ehm, chci říct, že nikoli krátce.

Tahle plastika, už byla, obávám se, poslední. Víc by...

-Jak to, pane primáři?

-Protože do pěti let se jaksi.. jak bych to řekl..

-Že se rozpadnu? Ale, to snad ne? Tak brzy?

-No, vždyť jste si přece užila..

- Máte pravdu, znala jsem Honzu Husa, tykala si s Rudlou Habsburským i s Franzem Josefem, byla jsem hvězdou prvorepublikových salónů, za komunistů jsem předváděla modely v ÚBOKU a teď v říjnu mám dělat hostesku na EXPO v Dubaji …

-A to vám nestačilo? Tak bohatý život vám musí každý závidět!

-Nestačilo. Nesplnilo se mi za ta dlouhá léta to největší přání.

-Prozradíte mí ho?

-Abych se dožila zrušení zimního a letního času a byl zase čas bez střídání, jenom jeden, jak slibovali už na letos, ale teď to o pět let odložili.
Aby to bylo jako, ehm, zamlada.

-Ale na to by vám nějakých dalších pět let navíc nestačilo, oni to stejně pak znovu odloží. To byste se musela dožít doby, až se Unie rozpadne, což vidím tak kolem roku 35, až vypukne ten zelený diktát naplno, protože na tom, jaký čas bude platit, se dřív nedohodnou. To až Unie nebude. Snad.

Ale jestli moc toužíte dočkat se času bez střídání, mám známého v loutkovém divadle, tak se poptám, jestli by s vámi nemohli v dílně něco udělat. Taky jsou to machři.