Od Babiše koblihy, nanuky od Bartoše – čím voliče překvapí Hamáček?
„A co budeme rozdávat my?“ ptal se vyčítavě předseda Hamáček na schůzi nejužšího vedení strany, když se dočetl, že Piráti budou na setkání s voliči nabízet nanuky.
„Co, co? No přece, jako vždycky, tiskové materiály, budeme rozdávat,“ reagoval Zaorálek.
„A taky plakátky a placky s naším volebním číslem, až ho vylosují,“ dodala Maláčová.
„A není to málo?“ ptal se Hamáček.
„Program je sice hezká věc, ale něco, jak se říká, „na zub“, by se také hodilo.
Jen si to vezměte, jak Babiš vždycky zabodoval s koblihami, lidovci rozdávají tradičně své Jidáše, a teď zase Piráti přišli s nanuky. Taky bychom něco podobného měli vymyslet.
Třeba..třeba tatranku!“
„No, já nevím,“ řekla Maláčová, “vždyť bude hned pryč.“
„Jak pryč?“ nechápal předseda.
„Že lidi do tatranky pětkrát kousnou, a bude po ní. Že ten chuťový zážitek, spojený s naší partají – a o to přece jde, ne – bude moc krátký, rozumíte?“ A podívala se na ostatní. „Že propagační účinek bude tím pádem nedostatečný.“
Zaorálek oponoval: „Sníst koblihu je taky krátký zážitek, nebo ne? A jaké mají preference!“
„Ovšem spořádat nanuka, pokud ho nezhltáš, ale to se ani nedá, protože je moc studený, trvá o dost déle než koblihu, to už Pirátům za to stojí rozdávat ho,“ nedala se Maláčová.
„Tak budeme lidem dávat bonbóny,“ navrhl Hamáček,“ a bude to, ne?“
„No jo, Honzo,“ šťoural zase Zaorálek, „ale tady hrozí, že dost lidí bonbon rozkousne a hned spolkne, že to taky bude rychlovka, pro nás bez efektu.“
„Bez efektu, bez efektu,“ nedal se Hamáček, „aby to, podle tebe bylo s efektem, tedy na delší konzumaci, tak bychom museli snad rozdávat vepřová žebírka k obírání, to by pak patřičně dlouho trvalo!“
„Proč žebírka? Lízátka.“
Návrh Maláčové zůstal však bez odezvy. Neprávem.
Splňoval základní propagační požadavky. Volič by měl v ústech (v hubě) soc. dem. lízátko dostatečně dlouho, aby si uvědomil, komu za něj vděčí, a když mu dá hlas, bude dostávat lízátka dalších pět let.
A ve srovnání s dobou konzumování koblihy, jidáše nebo nanuka, trvá vycucání lízátka propastně déle.
Jestli socialisté ve volbách neuspějí, bude na vině neschopnost „zaplácnout“ voliči ústa patřičnou laskominou, protože podle ničeho jiného se přece nerozhoduje. Bude mu tatranka, byť nabídnutá pod přitažlivějším názvem, stačit?
„Co, co? No přece, jako vždycky, tiskové materiály, budeme rozdávat,“ reagoval Zaorálek.
PROBÍHÁ OSUDOVÉ ROZHODOVÁNÍ, JAK DOSÁHNOUT VOLEBNÍHO VÍTĚZSTVÍ - zdroj: Ihned, cz., foto: I. Hošková
„A není to málo?“ ptal se Hamáček.
„Program je sice hezká věc, ale něco, jak se říká, „na zub“, by se také hodilo.
Jen si to vezměte, jak Babiš vždycky zabodoval s koblihami, lidovci rozdávají tradičně své Jidáše, a teď zase Piráti přišli s nanuky. Taky bychom něco podobného měli vymyslet.
Třeba..třeba tatranku!“
„No, já nevím,“ řekla Maláčová, “vždyť bude hned pryč.“
„Jak pryč?“ nechápal předseda.
„Že lidi do tatranky pětkrát kousnou, a bude po ní. Že ten chuťový zážitek, spojený s naší partají – a o to přece jde, ne – bude moc krátký, rozumíte?“ A podívala se na ostatní. „Že propagační účinek bude tím pádem nedostatečný.“
Zaorálek oponoval: „Sníst koblihu je taky krátký zážitek, nebo ne? A jaké mají preference!“
„Ovšem spořádat nanuka, pokud ho nezhltáš, ale to se ani nedá, protože je moc studený, trvá o dost déle než koblihu, to už Pirátům za to stojí rozdávat ho,“ nedala se Maláčová.
„Tak budeme lidem dávat bonbóny,“ navrhl Hamáček,“ a bude to, ne?“
„No jo, Honzo,“ šťoural zase Zaorálek, „ale tady hrozí, že dost lidí bonbon rozkousne a hned spolkne, že to taky bude rychlovka, pro nás bez efektu.“
„Bez efektu, bez efektu,“ nedal se Hamáček, „aby to, podle tebe bylo s efektem, tedy na delší konzumaci, tak bychom museli snad rozdávat vepřová žebírka k obírání, to by pak patřičně dlouho trvalo!“
„Proč žebírka? Lízátka.“
Návrh Maláčové zůstal však bez odezvy. Neprávem.
Splňoval základní propagační požadavky. Volič by měl v ústech (v hubě) soc. dem. lízátko dostatečně dlouho, aby si uvědomil, komu za něj vděčí, a když mu dá hlas, bude dostávat lízátka dalších pět let.
A ve srovnání s dobou konzumování koblihy, jidáše nebo nanuka, trvá vycucání lízátka propastně déle.
Jestli socialisté ve volbách neuspějí, bude na vině neschopnost „zaplácnout“ voliči ústa patřičnou laskominou, protože podle ničeho jiného se přece nerozhoduje. Bude mu tatranka, byť nabídnutá pod přitažlivějším názvem, stačit?
dv