O prezidentovi Zemanovi je díky každoročnímu zájmu médií dostatečně známo, že už dvacet let, den co den, během své letní dovolené podniká na gumovém člunu plavby po Veselovském rybníku.

Jak šel čas, nic se na tom neměnilo, pouze se zvětšoval počet asistentů, kteří se o zdárný průběh nalodění a odražení od břehu podíleli.

Podle fotografií by se zdálo, že prezident se na člunu buď opatrně sluní – pozor na hlavu -, nebo si čte, či promýšlí geopolitické záležitosti včetně toho, co při budoucích návštěvách poradí Moskvě, Pekingu, nebo Bidenovi, až ho na nějakém summitu uvidí.

Vůbec se ovšem neví, ani v bulvárních médiích, že prezident má s sebou také rybářský prut, a občas nahodí.

Většinou bez efektu – až teď. A byl to parádní úlovek! Zlatá rybka.

„Když mě pustíš, rybáři, splním ti postupně tři přání,“ žadonila.

Prezident, sečtělý i v pohádkách, se jí nejdřív vysmál. Není přece žádný chuďas z chatrče, aby chtěl zámek. A doma nemá starou a, ehm, zlou ženu, aby mu ji rybka odčarovala, takže si rybku dá klidně do akvária.

Pak ho ovšem napadlo, co by si mohl přát.

„Budou to tři přání, ale můžeš mi je splnit najednou?“

„Najednou?“ divila se rybka. „To je jaksi, jak vy říkáte, nesystémové, ale dobrá. Splním. Co to má být?“

„Zaprvé, aby zmizel ze Senátu ten proklatý Fischer, co chce ze mě udělat úředně uznaného idiota!“

„Dobrá, právě rezignoval, protože se profláklo, že je na mladé holčičky.“

„Výborně, rybko! Teď druhé přání. Aby klesly Pirátům preference a já toho Bartoše nakonec premiérem jmenovat nemusel.“

„Maličkost. Už teď se situace obrátila. Z 24, 4 procenta už mají jenom 4, 42 procenta.“

„Úžasné,“ liboval si prezident. „No, a to třetí přání bude jaksi dost osobní..“

„Meze se v ničem nekladou. „

„Sama vidíš, že už mám do jury poněkud daleko, takže..“
„Rozumím. Chceš být mladší? A o kolik, asi?“

„No, no, přiměřeně.“
-- - -
„Člověče, co jste do toho Technického zápisníku napsal za pobuřující protisocialistický článek?!“ křičel na ing. Zemana šéf.

„Za to poletíte, a ještě si s vámi promluví STB!“

„Rybko, rybičko“, volal Ing. v duchu, ale nic už se dělat nedalo.

Jenom doufal, že teď, v létě 89, ho snad už nezavřou. Na druhou stranu by v kriminále zase měl dost času zkusit ten údajně zázračný západní strečink, jak se o něm dočetl v pašovaných magazínech..