Když měli senátoři opravdu reálnou možnost hlasováním podle svého svědomí dosáhnout minimálně oddálení zvýšení důchodů o 300 korun, nehlasovali.


Novelu zákona, tak jak jim ji poslala Sněmovna, rovnou přeposlali prezidentovi k podepsání. Přitom ještě pár hodin předtím se mnozí z nich vyjadřovali ve smyslu, že zákon je špatný, nesystémový, že potřebujeme důchodovou reformu, a ne přidávání.

Navíc dávali najevo, že vlastně ty tři stovky jsou jenom jinou formou Babišových koblih a mají seniory motivovat ke hlasování pro hnutí ANO.

Stejně tak, odmítavě, před třemi týdny mluvili ve sněmovně poslanci za ODS, Piráty, STAN či TOP09. Ale ti nejenom mluvili, ale proti i hlasovali.
To senátoři týchž stran skončili u mluvení. Zřejmě se zalekli toho, že pokud by novelu odmítli a Sněmovna by pak už neměla čas znovu ji projednat, a od ledna by nemohla platit, pak jejich strany by to mohly na volebním výsledku těžce pocítit.

Byl by ro nevídaný skandál, připravit seniory o 3 600 korun, nebo zvýšení aspoň oddálit, než nová sněmovna novelu případně schválí – či v horší variantě pro důchodce – zamítnout.

Inu, Senát, tak zvaná pojistka demokracie, opravář špatných zákonů? Ale jenom někdy. Teď by se to zrovna jaksi nehodilo. Ale že zákon je špatný, to budou donekonečna vykládat dál. Na to jim odvaha stačí.

Je dobré, že novela bude platit. Ale proč senátoři nejednají podle svého svědomí, jako kolegové poslanci?