Když člověk nevěřícně žasne nad tím, jak i ministr, který má pod sebou elitní útvar pro eliminaci dezinformací a jejich exponentů, šíří paniku, že stát chce "schlamstnout" i zbytky nejprosperující firmy u nás, pak musí pochopit, jak o to víc musí být i na "chudý lid" větší přisnost.

Máme to štěstí, že právě naše krajanka z Rady lidových komisařů - vlastně ne lidových, ti byli v Rusku za Lenina - tedy euro komisařka Jourová má v Bruselu na starosti dohled nad mediálním prostředím a jeho regulováním patřičným sněrem.

Je velká škoda, že od rozdělaného díla bude muset v létě odejít. Není pravděpodobné, že by byla nominována do funkce znovu, protože český komisař by měl podle vlády mít hmotnější, dotační portfolio.

Ale i tak na naši paní komisarku budeme vzpomínat. Nebýt regulací jejího úřadu, někteří blogeři by si mohli příliš otevírat ústa, vlastně klávenice, a přiznejme si aspoň teď úpřímně, že tím by podrývali systém nastavený na udržitelný rozvoj občanů zemí sedmadvacítky.

Že blogy tady končí je i důsledek příklonu k nekorektnímu stylu psaní, jehož nebezpečně vzestupnou tendenci by neusměrnila ani "armáda" editorů. A proto je ze společenského hlediska rozhodnutí vydavatele správné.

Ať si píšou, kam chtějí. My si na solidnosti zakládíme.

Ano, můžeme si za to sami.

Být na nás spolehnutí, tedy, že budeme do blogů jen opisovat jízdní řády, či pouze citovat správné politiky bez uštěpačných poznámek - ale to se týká i blogerů napříč Evropou - nemusela by paní Jourová vymýšlet regulace natolik nákladné, že by nejedno vydavatelství položily. Jak s lítostí mediální magnáti zdůrazňují.

Pochybovačným projevům je zapotřebí vymezit břehy. Někdy i postavit hráz, aby nedošlo k záplavě s vážnými důsledky z nakažení.