Praprasynovec někdejšího štamgasta Josefa Švejka – Pepan Švejk, majitel půjčovny psů - právě dopíjel druhé pivčo, když ke stolu usedl prapravnuk rovněž někdejšího stálého návštěvníka, tajného policisty Bretschneidera, František.

„Mladej“ ve stejné branži jako jeho předek nepracuje, neudává - informace ovšem sbírá, jako tazatel pro agenturu, která analyzuje náladu mezi lidmi. Proto hned spustil.

„Co říkáte, Pepane, tomu Babišovi?“

„A jako co? Mně může bejt ukradenej.“

„No, já myslím, jak teď začal s tou kampaní,“ nedal se výzkumník.

„Kampaň, nekampaň, já to stejně nikomu nehodím, protože jsou všichni stejní!_“

„No, moment, jak to myslíte?“ projevil spolustolovník zájem a vytáhl notebook,“ prosil bych trochu strukturovaně.

Že jsou stejní, to si myslíte určitě?

Nebo si myslíte, že jsou spíš stejní?

Anebo nevíte, jestli stejní jsou? A když ne, tak kdo je jiný?“

„Co je to za otázky? Dyť jsem přece jasně řek, že všichni jsou z jednoho pytle, nebo ne?“

„Dobře, tak já vás v průzkumu přidám k těm, co vědí určitě, že všichni jsou vyžírko.., ehm, stejní. To si ovšem myslí skoro každý, koho jsem se ptal.

Z toho pan předseda radost mít nebude. To pro něj znamená další ránu, hned po tom, co se mu přihodilo v Ústí, to jste snad zaregistroval, že?“ převáděl Bretschneider hovor na jiné nosné téma z hlediska průzkumu názorů veřejnosti.

„Viděl jsem to v televizi, a byla to pro Babiše pěkná darda, když takhle nečekaně přijde mladej, a..“

„Chtěl jste říct, když juniora takhle hanebně zneužili.., “ korigoval vyjádření Bretschneider.

„A on mu pak před všemi vyčte, že jako táta ho opustil, a pak ještě všechny vyzve, aby mu nevěřili – to bylo moc dobrý, vám řeknu, nemyslíte?“ A napil se.

Bretschneider jen pokrčil rameny a vyhýbavě řekl:“ Já osobně si můžu myslet, co chci, ale když dělám ten průzkum, tak musím být naprosto nezávislý, abyste rozuměl. No a tak vás zanesu do odpovědí, že s juniorem souhlasíte.

Ale musím vám říct, že něco podobného se stalo už dávno. Ještě za Rakouska, a také jednomu politikovi. U nás v rodině se to traduje a pravda to je, protože praprastrejček si schoval fotografii z toho incidentu, kterou služebně pořídil, když se mladý Masaryk prodral na pódium, kde jeho tatík poslanec vedl nějakou řeč, a taky ho přerušil. Mám to tady v notebooku.

Podívejte se.(ZDE)

„A vidíte“, konstatoval Bretschneider, “nakonec se stejně stal tatíček prezidentem. Tak proč by jím nemohl být i ujo Babiš?“