Když prezident Zeman „zaslal“ prostřednictvím médií vytýkací dopis pražskému primátorovi kvůli věčně rozkopaným ulicím, a zároveň ho vyzval, aby bez zbytečného odkladu složil funkci, pan doktor Hřib se mu v podstatě vysmál.

A jak by ne, jestliže nějaký starý, možná zase podroušený mluvka bez patřičných kompetencí chce populisticky mistrovat právě jeho, člověka, který spolknul všechnu pirátskou moudrost a jako straník zaujímá nejvyšší veřejnou funkci vůbec.

Navíc by opuštěním primátorského řetězu zradil své vnitřní zadání, proč se šéfem města stal.

Totiž ne proto, aby sloužil choutkám zhýralého a stále víc se rozkládajícího městského organismu a jeho obyvatelům s pochybnou morálkou, ale proto, aby je přivedl: obrátil ke skutečným, environmentálním potřebám dneška a zítřka. Ke vzorovému neolevicovému sídlištímu celku.

Když se kdysi francouzská královna upřímně podivila, že hladový lid se bouří kvůli nedostatku chleba, jestliže by přece mohl jíst koláče, bylo to z naprosté odtrženosti od problémů prostých lidí.

To primátor není odtržený. Je zamanutý. Jeho postoj by se dal shrnout do několika hypotetických otázek, jimiž de facto na situaci reaguje.

-Proč ti lidé nejezdí na kole, když už se chtějí někam přemístit?

-Proč nepracují z domova, když už pracovat musí?

-Proč nenakupují v e-shoppech, když už chtějí nové věci?

-Proč chodí k lékařům pro recept, když jim ho lékař může poslat elektronicky?

Takhle nějak by si modernistický primátor představoval řešení a napravení hodnotově pomýleného města - bylo by to v trendu plné pirátské digitalizace a minimalizování uhlíkové stopy až do konečné úrovně bez uhlíkové společnosti. Praha je k tomu ideální laboratoř.

K volbám by ovšem lidé měli přijít osobně a v hojném počtu dát té správné straně hlas – když už to zatím kliknutím z domova možné není. Ale bude!