Levice – Co dělat?
Po volebním debaklu levicové strany „v mezích zákona“, jakou je sociální demokracie - což doložilo víc než dost její nesourodé vládní angažmá, ale i po katastrofě levice údajně nedemokratické, až extrémstické, která však překvapivě v rozporu s ideologickými poučkami šla vládě na ruku - KSČM - , nastal čas, aby nalevo vstali noví, čist(š)í bojovníci.
Respektive bojovníci staronoví, kteří už předtím šli vedení svých stran po krku.
V případě komunistů šla po Filipovi až z Bruselu (prosím nezlehčovat komentářem, že „to se jí to šlo za neproletářských několik set tisíc měsíčně) Kateřina Konečná. Po Hamáčkovi spíše symbolicky šlo jen několik oponentů, a předseda už to stejně bez boje vzdal.
Je jasné, proč obě partaje takhle dopadly. Už Lenin koketování s buržoazií a s vládou přece odsoudil. A u nás už to nebylo pouhé koketování nebo poblouznění, ale vyslovené přisátí na vládní cucík.
Chtějí-li obě partaje upřímně provést restart, musí se vrátit ke kořenům, jak znějí chytré rady. Což by však ještě před časem bylo zhola nemožné, neboť po takových kořenech se ve státech sociálního smíru už dávno slehla zem.
Teď ovšem vzniká nová, příznivá situace. Po Babišově drahotě přichází Fialova žebrota doprovázená chladem a tmou pro statisíce lidí.
Kdo jiný by se měl o osud tolika „postižených“ s vládou poprat, než levicové strany - jenomže jim do toho už teď fušuje ANO, takže se může stát, že tři partaje se spíš poperou mezi sebou o to, kdo se má poprat v zájmu voličů s vládou, než aby se s ní do boje daly.
Jak by si měly počínat dvě strany, které jediné na levicovost mají „papír“, aby se znovu nedostaly na vedlejší kolej?
Komunisté mají před socialisty náskok aspoň v tom, že už si zvolili nové obrodné vedení. Hamáček by dosavadní „zradu“ na dělnické třídě neměl dovršit ostudnou nečinností ani v posledních týdnech ve funkci, a měl by se také inspirovat klíčovým teoretickým zdrojem, jako jeho opravdu levá kolegyně. Možná by potom přišel na chuť i názvu Českomoravská sociálně demokratická komunistická strana.
Jeden palác v Hybernské, druhý v ul. Politických vězňů - špatný začátek nové etapy by to pro ČMSDKS nebyl.
Respektive bojovníci staronoví, kteří už předtím šli vedení svých stran po krku.
V případě komunistů šla po Filipovi až z Bruselu (prosím nezlehčovat komentářem, že „to se jí to šlo za neproletářských několik set tisíc měsíčně) Kateřina Konečná. Po Hamáčkovi spíše symbolicky šlo jen několik oponentů, a předseda už to stejně bez boje vzdal.
Je jasné, proč obě partaje takhle dopadly. Už Lenin koketování s buržoazií a s vládou přece odsoudil. A u nás už to nebylo pouhé koketování nebo poblouznění, ale vyslovené přisátí na vládní cucík.
Chtějí-li obě partaje upřímně provést restart, musí se vrátit ke kořenům, jak znějí chytré rady. Což by však ještě před časem bylo zhola nemožné, neboť po takových kořenech se ve státech sociálního smíru už dávno slehla zem.
-dv-
Kdo jiný by se měl o osud tolika „postižených“ s vládou poprat, než levicové strany - jenomže jim do toho už teď fušuje ANO, takže se může stát, že tři partaje se spíš poperou mezi sebou o to, kdo se má poprat v zájmu voličů s vládou, než aby se s ní do boje daly.
Jak by si měly počínat dvě strany, které jediné na levicovost mají „papír“, aby se znovu nedostaly na vedlejší kolej?
Komunisté mají před socialisty náskok aspoň v tom, že už si zvolili nové obrodné vedení. Hamáček by dosavadní „zradu“ na dělnické třídě neměl dovršit ostudnou nečinností ani v posledních týdnech ve funkci, a měl by se také inspirovat klíčovým teoretickým zdrojem, jako jeho opravdu levá kolegyně. Možná by potom přišel na chuť i názvu Českomoravská sociálně demokratická komunistická strana.
Jeden palác v Hybernské, druhý v ul. Politických vězňů - špatný začátek nové etapy by to pro ČMSDKS nebyl.
- STUDNICE STUDNIC UŽ OD ROKU 1902: V. I. LENIN " CO DĚLAT? "- koláž: dv