Člověk nemusí mít ani nadměrně vyvinutou fantazii anebo být upravený nějakou neočkovací posilovací dávkou, aby si dokázal představit situaci, kdy se skoropremiér Fiala ocitne v pozici hlavního hrdiny slavného britského seriálu Yes, Prime Minister.


Televizní premiér kromě jiného řešil zejména problém zeštíhlení státní administrativy, tedy škrty a rušení úřadů, snižování počtu náměstků atd., což si pro zvládnutí takového úkolu pochopitelně vyžádalo (dočasně) rozšiřt nezbytný byrokratický aparát a zřídit nové komise, výbory i nepříliš štíhlé ministerstvo pro potírání byrokracie.

Bylo to nejenom humorné, protože podobné situace se děly i u nás při reálném vládnutí, bylo to i zrcadlo poměrů v EU, o níž jsme měli tehdy ještě velké iluze.

A dost možná, že před více než dvaceti lety občas seriál viděl i tehdy ještě politickou praxí nepolíbený politologický teoretilk Petr Fiala. Snad se i smál. Bylo čemu.

Ale teď už si představme, jak se do seriálu P. Fiala „vloudil“ hlavním vchodem. Stalo se to právě v povolební době, kdy musí vymyslet něco jako kulatý čtverec – tedy na jedné straně zavést viditelná úsporná opatření redukcí každého údajně zbytečného úředníčka, ale přitom na straně druhé rozšířit počet úřadů a funkcí, jimiž uspokojí politické partnery ve vládě. No, známe to přece..



Pane premiére, hned jak skončí to fotografování, tak byste měl podepsat pár věcí.

Zaprvé legislativní návrh na zřízení klíčového Ministerstva úsporných opatření,

pak návrh na existenci Státního úřadu pro optimalizaci úřadů,

také návrh na ustavení Vládního výboru pro redukci komisí – a potom byste ještě měl odsouhlasit zřízení funkce dalšího vicepremiéra, a to bez portfeje.

-Moment, to jako nebude dělat vůbec nic?

-Nic. Nic už si proti vám v partaji nedovolí, když si toho intrikána takhle zavážete…