Ona fráze jakž takž funguje, pokud ji - jako náplast na neúspěch - užijí poražení v nějakých bezvýznamných hrátkách. Ale určitě je nevhodné ji vykřikovat při prohře v majetkovém sporu nebo v parlamentních volbách.

A přesto se najdou zapálení srdcaři, kteří do předem evidentně prohraného boje jdou. Jdou tam proto, že kdyby se proti nim za normálních okolností zlé síly nespikly, museli by soupeře pokořit.



Pokud by odvážní princové měli svést zápas se standardním drakem a nikoli s úlisnou pětihlavou saní, zvítězili by. A přece někteří neváhají a riskují při vědomí toho, že ačkoli genderově zcela neodpovídají nárokům na dračí lahůdky, stanou se potravou nenasytné potvory, což horší případy potvrzují.

Takovým odvážlivcem bez bázně, a částečně i bez hany, je ne-princ Karel. Havlíček. Zato duchem je to pravý rytíř, blízký postavě slavného Dona Quijota, a - stejně jako on - chce bojovat do roztrhání těla. Nikoli však s mlýny, ale se Sto osmičkou. Za důstojné místo pro dobročinné hnutí svého páníčka.



Budiž mu Sněmovna lehká. Z klání ho vyřadil nesmyslný a jistě účelový předpis, že ministr nemůže být současně i předsedou sněmovny, což je holý nesmysl, zejména v případě Karla Havlíčka, který hravě zvládá dvě ministerstva a ještě k tomu je vicepremiérem.

Bohužel, právnický šiml v ostudných službách pětikoalice nástupu nejlepšího z nejlepších zamezil.