J. A. Komenský jako nezávislý auditor vzdělávacích záležitostí přicházející ze starých dobrých časů rákosky a klečení na hrachu, se při inspekci v jedné základní škole setkal s učitelem, který mu rozhořčeně přednesl stížnost na stát.

Ten totiž slíbil znovu od nového roku přidat učitelům na platech, ale teď budoucí vláda s tím spěchat nehodlá.


-Pane učiteli, pane učiteli národů, představte si, že nám kvůli Stanjurovu rozpočtovému provizóriu nezvýší od ledna platy, a zmrazí nám ty nynější!

-Já bych se, pane kolego nerozčiloval, že vám nepřidají hned na začátku roku, ale až na jaře.

Kdyby se zvýšením přišli už za dva měsíce, jak původně nerozvážně plánovali, bylo by to nezdravě uspěchané, a mohli byste být z toho nárůstu v šoku. Takhle máte víc času se na něj duševně připravit.

Víte přece, že „Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“

A vy se snad cítíte jako…jako sudokopytník?

-Ano připadám si jako v**, jestliže oni sami si platy nezmrazili a budou brát o tisíce víc.