Sám iniciátor dvoutýdenních pohovorů kandidátů na ministry Miloš Zeman označil tato setkávání za seriál, a rovněž tak za kolečko. Stejně bychom mohli mluvit o čtverečku, obdélníčku čí o jiném útvarku z geometričky.


Nebo také o tom, že se v Lánech budou střídat nominanti jako na pražském orloji. Ovšem s tím rozdílkem, že jich nebude dvanáct – jako těch dřevěných, ale dokonce o šest víc, a nepůjdou za sebou svižně, ale maximální rychlostí dvou osob za den.

To je rychle, nebo pomalu?

Vzhledem k okolnostem je to spíš loudání. A nejenom proto, že stoupenci pětikoalice vytvořili hysterické prostředí s voláním, že země v rozkladu a chaosu (o čemž lze aspoň trochu, ne-li víc, pochybovat) už bezodkladně potřebuje legitimní vládu s důvěrou. Tak moc horké to opravdu nebude.

Ono lánské povídání si s budoucími ministry je totiž naprosto neproduktivní.

Jediným přínosem může být jistý společenský efekt, pokud prezident nikdy předtím nepohlédl („premiérovému“) uchazeči zblízka do tváře. To ovšem ani teď na distanc přes plexisklo pořádně nejde. Respirátor pak stejně všechny tváře unifikuje. Nehledě na to, že podání ruky je naprosto vyloučené. Prezident má tak k identifikaci toho, s kým hovoří, akorát tak fotografii.

A věcná stránka? Rovněž efekt malý. V drtivé většině půjde totiž o pohovor poučeného laika (prezidenta) rovněž s laikem – v lepším případě – víc poučenějšího než prezident v resortu, který by měl řídit.

Anebo prezident bude mluvit s laikem takřka vyloženým, přičemž několik výjimek odborníků existuje.

Jisté je, že ministr kromě vzhledu do oboru, by měl mít rovněž politické zázemí. To kandidáti vesměs mají.

Pětikoaliční rozdělení resortů pak vytvořilo jisté absurdity.

Odborník na zemědělství má řídit sociální politiku. Odborník na IT se stane ministrem financí. Špičkový finanční manažer by měl řídit průmysl, vystudovaný knihovník bude mít na starosti IT a místní rozvoj, středoškolský učitel se posadí na kulturu.

Bývalý rektor, profesor a hudební odborník, bude mít v kompetenci evropské záležitosti – a naopak politoložka se bude zabývat vědou a výzkumem…

Kdyby ty pohovory nebyly, nestalo by se proto z věcného hlediska vůbec nic. Zato prezident by nemohl všem a sám sobě dokázat - nebo sobě i předstírat - že do starého železa ještě nepatří, že jenom podepisovat mu nestačí, že není přece ústavní robot. Proto jako „za zdrava“, prostě, s prominutím zdržuje. I za cenu poněkud absurdního aranžmá osmnácti schůzek.

(A co kdyby se prezident ocitl v obrácené situaci - jako ten, kdo by na otázky měl odpovídat? - Z D E )