Lze doufat, že při obecném povědomí o smyslu ministryně Černochové pro laskavý humor, se jí uvedený titulek ani následující text nedotkne – tedy příliš.



Ministryně obrany Černochová není militantní „vojanda“, jak se snaží namluvit veřejnosti opozice s poukazem na to, že chce na vyzbrojování víc peněz.

Dokonce má ambici vydávat na obranu celá dvě procenta HDP, což mnozí v době míru považují za nemístné rozhazování.

To jím rozhodně není. Argumentace pacifistů, že už déle než půl století nevstoupila na naše území bota ruského (dříve sovětského: třeba ukrajinského, kirgizského nebo vojáka z Pobaltí), tak „co jako se plašit“, je nehorázná zaslepenost na entnou.

Kvůli tomu - kvůli klidu, ovšem před bouří - armádu omezovat, natož snad rušit, nebudeme. Víme přece, že k napadení může dojít raz dva. Pravděpodobně by to nebylo přílivem pěšáků se samopaly a stovkami tanků jako v osmašedesátém. Ale raketami a drony. Anebo jednoduše kyberneticky, na dálku. „Čistě“, humanitárně, bez jediného výstřelu.

Tohle se samozřejmě ví. Přesto je dobře ctít klasické postupy a armádu připravovat na brilantní zvládnutí tzv. starých válek. Tak se to přece dělalo vždycky, a je tedy nejvyšší čas už konečně vyměnit bojová vozidla nebo aspoň dát uniformám nový švih. Když nic jiného, tak vozidla by na armádních dnech při ukázkách ve cvičném terénu ohromovala veřejnost svými možnostmi a posílila u ní vědomí bezpečnosti.



Náročnost při vytváření podmínek zajišťování vnitřních obraných úkolů i vnějších humanitárních či mírových misí armády, si vyžádala rozšíření počtů politických náměstků o sto procent. Z jednoho Metnarova, na dva Černochové. Ne, není to moc. Jestliže vládu tvoří tolik stran, i pět náměstků by ministryně mohla mít, kdyby ovšem jejím krédem nebyla šetrnost.

Sympatické je, že ministryně se přiklonila k prověřené výchovné metodě, fungující vždy a všude bez ohledu na ideologie, že „proutek je nutno ohýbat ještě, když je mladý“.

Proto by uvítala, kdyby se o reálné obraně vlasti vyučovalo přístupnou formou ve školách. Nikoli však jako ve zmiňovaném Rusku či Číně, kde se jedná vyloženě o vojenskou výchovu.



Ministryně by také chtěla „podchytit“ i mimoškolní zájem mladých lidí o obranné záležitosti a dát tomu nějaký institucionální rámec.

Že by se oprášil a zdemokratizoval někdejší SVAZARM – Svaz pro spolupráci s armádou a jeho specializované kroužky? Tehdy měl vynikající radisty a modeláře.

Dnes by mohl mít špičkové proti infrastrukturní hackery. Nebo úspěšné manipulanty obranných dronů v soutěžích o přesné zasažení cílů – například modelu Kremlu nebo sídla některého příliš autoritářského premiéra z blízkého okolí.

U znovuzrozeného Svazarmu by se ani logo zásadně měnit nemuselo. Jenom by stačilo rudou hvězdu přemáznout aktuálnějším symbolem.