Měli bychom mít úpřímnou radost, že ve sněmovně se neočekávaně ukázalo. že i profesor Fiala je obyčejný člověk z masa a kostí, stejně jako jeho předchůdci Babiš, nebo třeba Rusnok, a nikoli se pohoršovat a moralizovat.

Nemělo by proto vadit, že o přestávce v té chvíli už pětihodinového kolovrátku řečí opozice k programovému prohlášení vlády, které dosud neskončily a protáhnou až do čtvrteční noci, si premiér trochu ulevil a dal najevo své emocionální rozpoložení.

Učinil tak v kratičké větě, zaznamenané však indiskrétním mikrofonem, kdy použil nejfrekventovanějšího slova ze studnice národních expresivních výrazů. Synonyma ke slovům štve, vadí. Ve vypjatých situacích jej volí jak akademik, tak kopáč, stejně jako programátor nebo učitel etiky. Rovněž i premiér
To je v pořádku.

Spíše bychom prof. Fialovi měli vyčíst, že ač profesí politolog, jenž toho o demokratických procesech ví opravdu hodně, se neudržel a pokorně neabsorboval daň za vítězství, jíž je poslouchání nekonečných řečí opozice.

Ty nikam nevedou, stejně jako nevedly, když dnešní koalice byla ještě opozicí a také pronášela dlouhé monology. Jenom vládu zdržují od toho, aby bez ohledu na ně mohla pokračovat v započaté změně.

Ačkoli Petr Fiala je také jenom člověk, zároveň je však premiér.

Na rozdíl od voličů, kteří si při přenosu zcela nepochybně před obrazovkami ulevovali stejně expresivně jako on v sále, a pěkně nahlas, měl by příště v podobných situacích být opatrnější a raději reagovat vnitřním monologem.

Tedy jenom tzv. v duchu dát najevo své hodnocení oné „žvanírny“, což je historický pojem pro parlament zavedený neblaze proslulými státníky v minulém století.