Ministr Válek se dostal do nezáviděníhodné situace. Ulpělo na něm podezření, že se možná dopustil nepravdy, když tvrdil, že (prakticky na hodinu) odvolal z funkce ředitele vinohradské nemocnice, neboť ten naopak říká, že už (těsně) předtím funkci složil sám.

Aby bylo ve věci jasno, nařídil ministr ještě v pátek po poledni zahájit důkladné interní vyšetřování.

Agenti Inspekce MZd, přezdívaní jako "bonďáci", měli zjistit, zda, a jak vůbec, prof. Arenberger výpověď na ministerstvo doručil. Mohl s ní přijít osobně na podatelnu, anebo obálku přinesl někdo v jeho zastoupení.

Agenti převrátili podatelnu vzhůru nohama, ale žádnou zapomenutou zásilku nenašli.



Podrobili proto křížovému výslechu úřednici v podatelně, která má veškeré zásilky - poštovní i jinak předané - evidovat každou pod č. jednacím a orazítkovat ji včetně podpisu a zapsání času.
Jedná-li se o listiny určené ministrovi, musí ihned kontaktovat jeho sekretariát. Nic takového se však nestalo, protože nikdo výpověď, podle evidence, nepřinesl.

Paní se dušovala, že nikoho ve vrátnici s dopisem pro ministra ani neviděla.

„Tak toho necháme, ne?“ navrhl mladší agent služebně staršímu parťákovi.

“Starej bude rád, že se potvrdilo, kdo je lhářem. Že nekec.., ehm, že si nevymýšlel on, ale že lhal ten prófa přes kůži, když tvrdil, že dal kopačky ministrovi dřív, než Válek jemu." Parťák namítl, že se ještě neptali, jestli někdo nepřišel dát výpověď ústně.

„Ale pánové, ústně, a přes podatelnu to přece nejde,“ podivila se úřednice s nezakrytým despektem nad jejich pracovně-právní negramotností.

„My jenom…“ snažil se o vysvětlení ten mladší inspektor, když ho žena přerušila.

„Počkejte, teď jsem si vzpomněla, že jeden člověk tady se vzkazem údajně pro ministra byl, ale nechala jsem ho vymluvit, a on zmizel. Byl to buď cvok – a takových sem teď chodí kvůli kovidu hodně, anebo to byl někdo nejspíš z čistírny.

„A máte o tom nějaký zápis?“ uhodil starší Inspektor.

„Kdybych měla evidovat ty jejich řeči, tak bych nic jiného nestíhala. Ale toho chlápka si pamtuju. Měl brejličky, docel nóbl kabát, a hlavně, hlavně si barvil vlasy, v jehoi věku - to bylo zřejmé na první pohled.

A co říkal? No, něco jako, že panu ministrovi na ten flek na Vinohradech kašle. Tak jsem si myslela, že je to zřízenec z vinohradské čistírny, kam dal pan Válek něco vyčistit a oni mu flek odstraňují novou biologickou metodou, kašláním na něj..“

„V kolik, v kolik to bylo?“ vyhrkl inspektor.

„Brzo, někdy ještě před devátou, v devět totiž vždycky zalévám kytky.“


„To je ale malér,“ říkal cestou po schodišti směrem k pracovně ministra mladší inspektor.

„On ten vinohradskej říďa tu byl asi opravdu dřív, než ho starej vyhodil.“

„Klid, víš, co ta dole říkala, že ústní výpověď neplatí. Vyšetřování skončilo.“

„Jo, zapomeneme.“